Články Autor IN

S Petrem Ostrouchovem jsme se domluvili, že budeme točit písničky. Nejdříve jsme probrali, jaká hudba se nám líbí. Padala jména jako Tom Waits nebo hrající producent T Bone Burnett. Nechtěli jsme nikoho kopírovat, jen jsme si ujasňovali náš hudební vkus. Od toho jsme se odrazili a začali rovnou točit.

Valné shromáždění se ovšem uskutečnilo mimo vlastní zasedání, a to formou korespondenčního a elektronického hlasování o návrzích předložených valnému shromáždění ke schválení. Nebyla tak ochromena činnost, rozvoj ani plnění zákonných povinností OSA tak, jak mu ukládá autorský zákon a další právní předpisy.

Různé písničky jsem skládal už od útlého věku, ale byly to spíš takové neohrabané pokusy, protože tehdy se na konzervatoři vyučovala jenom kompozice klasické hudby. Ale táta mi domluvil soukromé hodiny u tehdejší ikony populární hudby, hudebního skladatele a hitmakera Bohuslava Ondráčka.

Své příznivce nezklamali a se skočnou písní, která s humorem vypráví o finanční tísni dnešních hudebníků, desetkrát za sebou ovládli hitparádu Evropy 2

Vždycky máte na výběr, jen je potřeba počítat s následky svých rozhodnutí. Je potřeba si to asi dobře rozmyslet, myslím, že je fajn být pro posluchače nějakým způsobem konzistentní, uchopitelný, ale zároveň ho nenudit.

Co mají společního Vladimír Merta, Luboš Pospíšil, Oskar Petr a vlastně i Olympic nebo Lenka Dusilová? Ondřeje Fencla.

Řeč bude nikoli o jednom, ale o čtyřech festivalech. Pojítkem mezi nimi je skutečnost, že se ve své dramaturgii zabývají klasickou hudbou.

Hudební žebříčky na celém světě rovněž sledují celkové prodeje jednotlivých nahrávek, gramofonové firmy jim udělují zlaté a platinové desky (počet nutný k získání některé z těchto trofejí se v posledních letech rapidně snižuje), přičemž je zajímají především ty, které převýší magickou milionovou hranici.

Životní příběh jediné české hudebnice, jež dosud získala prestižního Oscara, by sám mohl aspirovat na zlatou sošku. Je v něm velká láska, ale i zklamání, naděje, úspěchy i zvraty. Markéta Irglová je dalším z muzikantů, kteří udělali díru do světa.

Někdy se mi po těch časech stýská, po těch toulkách. Sice bych mohl nějakou podniknout, asi by to nikomu nevadilo, ale už mě to tolik neláká. Hodně věcí se mění, ještě že ta muzika zůstává. A v ní se dá toulat pořád.

Původem českolipský hudebník Jakub König je umělcem v širokém slova smyslu. Píše texty a knihy, maluje obrazy, pořádá výstavy. A samozřejmě nahrává hudbu. Fanoušci ho již dobře znají jako člena skupiny Obří broskev nebo pod maskou tajemného písničkáře Kittchena.

… zažívají velmi nejistou dobu. Nutí nás to hledat nové cesty pro umění, být hodně kreativní. Zároveň je potřeba řešit i otázku živobytí, rozprostřít příjmy ve více zdrojů.

Divadlo i hudba mají možnost divákům a posluchačům nabídnout něco mimořádného, a proto jsou mi kombinace takových neskutečných věcí blízké.

To ale nikdo netušil, že v čase nejtužší normalizace, v roce 1975, na zapřenou, protože Uhde byl beznadějně zakázán, vzejde z jeho pera „nejlepší český muzikál všech dob“ – Balada pro banditu.

Je velice těžké hodnotit umění. A v jazzu je to snad ještě těžší než v jakémkoliv jiném hudebním žánru. Mnoho lidí si myslí, že by se hudba snad ani porovnávat neměla.

Líbí se mi, že člověk má možnost spolupracovat se zahraničním producentem, například z Nizozemska, ke kterému by si asi jinak těžko hledal cestu.

Posluchače si Indi, který označuje kontrabas za svou životní lásku a posedlost, získává technicky precizní hrou a poutavou interpretací barokních skladeb i hudby 19. a 20. století.

Je dobře, že jenom zmáčknete knoflík, a můžete mít hudby, kolik chcete. Dřív bylo jen Radio Luxembourg. Na druhou stranu je dnes žánrů moc. A každý chce zpívat anglicky.

Abychom více přiblížili veřejnosti opravdu aktuální úspěšnou tvorbu jak v oblasti vážné, tak populární hudby, rozhodli jsme se omezit výběr hudebních děl ze statistik.

Zlatá cena osa, Zlatý fond osa - autor, skladba, Cena za propagaci a šíření české hudby, Populární skladba roku, Vážná skladba roku, Nejúspěšnější skladatel populární hudby, Nejúspěšnější textař, Nejúspěšnější skladatel vážné hudby …

Když se říká, že každý je nahraditelný, neplatí to o Zdeňku Borovcovi. Jeho poetika a smysl pro rytmus byly jedinečné. A proto jeho písně jsou a budou stále hity

Velké parkoviště, za námi nádherný buddhistický chrám, po levé a pravé straně se po kopcích táhla Čínská zeď. Zapadalo slunce, zeď se začala rozsvěcovat, v tu chvíli to bylo nejmagičtější místo, na jakém jsme kdy hráli. A když jsme odstartovali písničku Hruška, všiml jsem si, že Číňané zpívají s námi! Úplně se mi zastavilo srdce.

Jsem přesvědčen, že letošní výsledky vypovídají o vysoké úrovni současné klasické hudby a její světlé budoucnosti. Ocenili jsme úspěšné soudobé skladatele i hudebníky, ale také hudební tělesa nebo instituce, které dlouhodobě formují dobré jméno české kultury u nás a ve světě.

Odmítli ji v pražském Národním divadle při vstupní audienci, v Drážďanech se vyjádřili, že je nemuzikální, v berlínském Theater des Westens se uchytila až při čtvrtém pokusu. Kdo by takovéto zvraty osudu vydržel?

Platím kapele, tak už nemusím platit autorovi.

První etapa doby, kdy byl – při vší úctě ke všem těm skvělým hráčům, kteří kapelou prošli – hlavní instrumentální hvězdou Mišíkova ETC…, skončila osudným rokem 1982, kdy Vladimír Mišík dostal zákaz vystupování i nahrávání. Prý „až do úplného zapomnění“, řekl mu tehdy úředník totalitního státu.

V minulosti jsme si zvykli slýchat spíše stížnosti jazzových hudebníků na téma „kromě pár míst není kde hrát“. Potažmo negativní srovnávání jazzových klubů zdejších s těmi západněji a severněji položenými. Současný „chór“ jazzmanů zní většinou optimističtěji.

Dětství mě tedy naučilo pokoře. Člověk ale stále čelí a bude čelit pokušením, která mu ji budou chtít narušit. Patří to k našim životům. Je to další z bojů, které musíme vést, abychom si udrželi podstatu toho, kým jsme a za co bojujeme.

Odehráli jsme spolu asi dvě stě koncertů a vždycky je to něčím překvapivé, každou chvíli si přitáhne nový hudební nástroj, na který se za pár týdnů naučí lépe než kdejací „mistři“, naše turné jsou plná výletů, po tenisu a běžkách teď u Merty frčí golf… aneb vždycky se zaručeně vrhne někam, kde ho nikdo nečeká.

Každému se samozřejmě líbí něco jiného a udělat jakýkoliv výběr „best of“ je do značné míry subjektivní záležitost.

Nejnáročnější je hrát v blbé hře pod hloupým režisérem. Když natočíte nějakou hovadinu, je to sice navěky zaznamenáno, ale máte to pro jednou z krku. Ale chodit rok do divadla s pocitem, že děláte zbytečnou práci? To vás morálně rozloží.

Všem bývalým členům jsme z pódia výročních koncertů poděkovali. Ale jsme zvyklí hledat stále něco nového, nechceme se opakovat, nechtěli jsme se tedy vracet ke stejnému modelu.

Jakákoliv setkání s Radimem Hladíkem byla malým velkým svátkem. Nejen hudebním, ale i lidským. On byl nositelem pokory, především k hudbě, a dokonale to přenášel i na své okolí. Což se potvrdilo i teď na výjimečném projektu Pocta Radimu Hladíkovi.

Někteří poznali skutečné vyčerpání, ale i obohacující euforii a dostalo se jim neskutečného energetického náboje. „Miluju psát hudbu s lidmi, které neznám. Dostanu ze sebe něco úplně jiného, než když píšu hudbu sama. Miluju výzvy a tohle je náročná výzva, ale náročná v dobrém slova smyslu,“ tvrdí zpěvačka Gabi Knoll z Maďarska.

Když skladatel a textař napíší píseň, nedostanou za tuto práci žádný honorář. Zkomponovanou a otextovanou píseň je třeba nahrát. Musí se zaplatit studio, zvukař, producent a muzikanti. Tyto peníze uhradí většinou vydavatel. Je tu nahrávka, která stála pár desítek tisíc korun. Pak se píseň vydá na CD, vinylu, pošle se do rádií a všichni se modlí, aby se líbila a hrála. Když se to podaří, začnou se vracet přes OSA peníze. Ty závisí na hranosti písně. A o část těchto peněz, na které mají autoři a ostatní umělci podle našeho i unijního práva nárok, nás chce senátor Valenta připravit

Představy, které jsme tehdy o činnosti OSA měli, byly přece jen dost mlhavé. Bral jsem to jednoduše jako úkol, který mi byl naší komunitou přidělen, a tak jsme s ostatními „revolucionáři“ napochodovali do „baráku“ zjednat nápravu. Měla to být hračka, ale hned na počátku došlo ke kuriózní situaci.

... starosti s těmi státními hymnami, které musím připravit třeba ke slavnostnímu uvedení státní delegace z nějaké vzdálené exotické země. K dispozici je třeba jen nekvalitní nahrávka z YouTube, navíc provedená domorodými kmenovými nástroji, které ani neznáme. Zaranžovat ji pro orchestr evropského typu, tak aby následující týden důstojně zazněla při oficiální audienci, je někdy oříšek

Na tomto legislativním paskvilu spatřuji přece jen jedno pozitivum. Panu senátorovi se podařilo zmobilizovat autory a interprety, kteří se oprávněně cítí ohroženi na svých právech a nechali se slyšet. Přijetí návrhu by znamenalo letité soudní spory s uživateli, kteří by byli uvedeni zákonem v omyl, neboť právní úprava EU je nadřazena právu České republiky.

Můžeme mít krásnou skladbu, která zní skvěle sama o sobě, ale pokud se člověk v nějaké úrovni hry zasekne a je dvě hodiny na jednom místě, tak slyší pořád dokola stejný song, který pak začne lézt na nervy. Tomu je potřeba se vyhnout. Nebo naopak hráč proběhne level tak rychle, že mu unikne jeden celý hudební vjem.

… poslouchali jsme stejnou muziku a měli stejné muzikantské sny. Vlastně dělat si tu muziku podle svých představ je tak trochu splněný sen. Jsem za to rád. Od roku 2006 hrajeme zase v té původní sestavě z mládí ...

"Osm hudebních tvůrců si převzalo z rukou Jolany Zemanové, místopředsedkyně dozorčí rady OSA, hudebníka Michala Prokopa a skladatele Lukáše Matouška, členů dozorčí rady OSA, jedinečné ocenění v podobě první ohlášky jejich skladby, kterou ve většině případů zapsali do Ochranného svazu autorského téměř před 50 lety."

"V poslední době působím převážně jako producent a pomáhám mladším interpretům. Těší mě sdílet zkušenosti a technické zázemí, které jsem vybudoval. Ze všeho nejvíc mě ale i nadále baví skládání, zejména vážné hudby, a stále častěji vytvářím hudbu pro multimediální komiksy."

"OSA vybírá poplatky za zpívání u táboráku"

"Dobře to dopadlo — populární hudba v česko-slovenském manželství"

"Často se zamýšlím nad vlivem technologií na náš život. Spolupracuji s kapelami, hudebními festivaly a k hudbě mám celkově blízko. Proměna je zde zřejmá: bez technologií se dnes nejen poslech, ale ani poznávání nových interpretů takřka neobejdou."

"Broučci mají jednoduchý příběh. Mají mezi sebou vztahy či problémy jako lidé, ale jejich prostřednictvím se dostáváme nenápadně k hlubším tématům, například i k fenoménu smrti. Tím přechází příběh skoro do filozofické sféry, která ale zajímá všechny."

"Bránil jsem se satiře, protože tu, kterou po mně tehdy vyžadovali, jsem dělat nechtěl. A tu, za kterou bych se mohl sám postavit, jsem nedělal, nechtěl jsem dát záminku k likvidaci."

"V polovině května 2019 se v izraelském Tel Avivu pokusí zaujmout s písní Friend Of A Friend. „Rádi bychom, aby si evropští fanoušci naši tvorbu zapamatovali jako hudbu plnou energie, kterou si budou chtít pouštět znova a znova,“ říká Černý."

"Nechci být arbitrem Ochranného svazu autorského, jehož jsem dlouholetým členem – myslím si, že má dost odborníků, kteří se v této problematice vyznají mnohem lépe. Vím jen, že například názor Pirátské strany, jejíž hlasatelé tvrdí, že umělci by měli hudbu vytvářet z entuziasmu a přetlaku, nepotřebují za ni a na ni žádné peníze a měli by si vydělávat hraním na koncertech, je nesmyslný. Vždyť mnoho autorů ani nekoncertuje! Je to velmi nefundovaný populismus."

"V únoru oslavil sedmdesáté narozeniny přední český jazzman, významný trumpetista a hudební skladatel Michal Gera, s kterým jsme se při této příležitosti poohlédli po jeho životních i profesních milnících."