Články Autor IN

Když jsem byl požádán o vzpomínky, které se vážou k Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze, prošla mně myslí doba čtyřiceti let, v níž jsou obsažena má studentská a následně i pedagogická léta.

Radikální názory na cokoliv mě ale s věkem a jiným nastavením vlastně dost radikálně vytáčejí. Teď už je můj přístup otevřenější.

V běžném denním režimu jsem schopná se rozplynout tady a teď v čemkoliv, co zrovna zaujme mou pozornost

Snažím se přijímat sebe samotnou, jaká jsem byla a jsem, a zároveň se nijak nehodnotit. Někdy je to těžké.

Letošní ročník se stal tím nejpestřejším z hlediska zahraniční účasti – zastoupeno bylo celkem 13 zemí, a to nejenom z Evropy. „Cílem songwriting campu je propojit talentované autory, textaře a producenty z Česka i celého světa, aby se navzájem inspirovali a vytvořili unikátní skladby,“ říká Jan Vávra, pořadatel akce Songwriting Camp CZ Powered by OSA.

Zeptali jsme se několika hudebních publicistů, kteří do magazínu Autor in přispívají, co pro ně bylo nejzajímavějším kulturním zážitkem roku.

V naší poezii najdeme jen těžko složitější osobnost. Na jedné straně existencialista dokonale zachycující pocity člověka, který zažil strašlivé masakry světové války, na druhé autor agitek, které zapáchaly až podbízením se komunistickému režimu.

Ten tlak byl od první desky, udělali jsme jedinou výjimku, písničku Svět je křivej. Myslím, že se docela povedla, ale ukázalo se, že čeština pro naši kapelu nebude to pravé.

Je živelná, sebevědomá, ztělesňuje esenci generace Z, zpívá s ledabylou dikcí, která dráždí upjaté konzervativce, a v lednu na svém prvním samostatném koncertě v Lucerna Music Baru pokřtí svou debutovou desku I Love the Internet.

Studio je můj svět, kam se můžu kdykoliv zavřít

Různé soutěže a hlasování jsou nedílnou součástí populární hudby. Nutno říct, že muzikanti, zvláště ti zkušenější, je příliš nemilují, protože neúspěch v nich může umělce poškodit na veřejnosti, ale i psychicky narušit jeho duši.

Tisíce naježděných kilometrů, stovky hodin natočených materiálů a tři desítky setkání s lidmi, kteří mají nejen po hudební stránce co říct.

Já ani nemám šuplík. Ten je pro autory s tvůrčím přetlakem nebo grafomany. Já naopak už několik desek říkám, že další nenapíšu. Kde vzít šestnáct samonosných příběhů, které budou vtipné? Už moc nemám o čem, nechodím do hospod, nejsou témata.

Výsledek je fascinující: je to, jako by ten nástroj našel neandertálec, který neví, jak ho držet, jestli táhnout smyčcem, dřevem nebo žíněmi, prostě ho se zájmem antropologa zkoumá.

Nejenže precizně hraje, precizně se i vyjadřuje. Není divu, vždyť kromě klavíru se v dětství věnovala též literárním pokusům. Dokonce získala několik cen, ovšem nesrovnatelných s vavříny za své dospělé výkony nad klaviaturou.

Měl jsem původní záměr dát dohromady sestavu, která spolu bude třicet let a vybuduje si vše od základu. Jiný způsob jsem vlastně jako mladý ani neznal. Pak si toho všichni víc váží.

Málokdo má takový vhled do problematiky hudebních festivalů jako on. Na dvou velkých akcích Marek Vohralík aktivně participuje a jako bývalý výkonný ředitel FESTAS jich v minulosti několik desítek zastřešoval.

Excentrický, dekadentní, velkohubý. Jiný už Samir Hauser nebude. Drogy vyměnil za stroje v posilovně, a tak tabletkami s kokou krmí publikum na koncertech. Alespoň to on sám tvrdí

Fotografie svým způsobem odráží nejen emoce, ale i osobnosti. Tímto zachycením se snažím ukázat i to, co vidím já. Být zprostředkovatelem, hrát si a hlavně si to užívat.

Nové texty už bohužel nevzniknou, ale i tak s námi bude Eda Krečmar ve svých písních žít navěky. Díky nim nás také všechny hravě přežije.

Básně se píšou, mimo jiné, z vášnivé touhy vzepřít se každé definitivnosti, protože co je definitivní, je mrtvé. Poezie je trvalá vzpoura proti všemu, co život mrzačí a ničí.

Několikrát jsme také vykročili mimo pódium Jazz Docku a uspořádali třeba koncert Johna Scofielda s projektem Überjam v Divadle Archa nebo mojí zamilované kapely Medeski, Martin & Wood v MeetFactory.

Bol náročný na seba aj na textárov, lebo slovenčinu a češtinu ovládal bravúrne a vždy chcel len to najlepšie. Jeho umelecké kvality krásne dopĺňala sila jeho osobnosti s priateľskou, nekonfliktnou povahou a úžasnou pracovitosťou.

A když to děláme naposledy, s deskou Noční ptáci letos v červnu, ukážeš mi obal, kterej jsi nakreslil. Je na něm takový oškubaný pírko. A ty, Honzo, když to posloucháme podruhý, usneš …

Pokud je kritik skutečný odborník, a ne jen PR pisálek, jak to v poslední době tak často vídáme, nemůže si a vlastně ani nesmí brát servítky, pokud dospěje k názoru, že je co kritizovat, bez ohledu na to, koho má zrovna na paškálu.

Podivuhodným způsobem dokázal formulovat kritiku a tvůrčí zpětnou vazbu na díla studentů i kolegů. Nad to všechno si uchoval až dětsky čisté srdce a svérázný smysl pro humor …

Žije s rodinou na samotě, má rád klid a přírodu. V kreativním procesu ale písničkář Voxel naopak potřebuje časový tlak – teprve pak je schopen složit novou písničku.

Vše, co se děje mně a okolo mě, je mou inspirací. Nejvíce mě inspirují vztahové záležitosti, ale i běžné denní situace. Najednou se stane, že vidím v nějaké situaci moment, který pak převedu do písně. Myslím si ale, že takhle skládá většina autorů písniček.

Slívův kreslený humor je obvykle postaven na paradoxu - postavení jinak seriózních a běžných námětů do nečekaných kontrastů.

Producenti ze začínajících umělců často tahají peníze, ačkoliv sami dobře vědí, že možnosti, které jim nabízejí, jsou pro ně naprosto zbytečné, že kapely nemají šanci je nijak zúročit. Je to neetické. Být nováčkem v hudebním průmyslu je peklo.

Výhoda toho, že všechno děláme ve vlastní produkci, je právě i to, že můžeme podobu díla proměňovat podle potřeby. V posledním tvaru Barda přibyla postava Průvodce v podání Kamila Střihavky.

Před sedmi lety začal doma na koleně produkovat rap metal a dnes je nejposlouchanějším českým interpretem v zahraničí, kterého si jen na Spotify pustí přes milion a půl posluchačů měsíčně.

Člověk si začne uvědomovat svoji smrtelnost. Tu tenkou hranici mezi životem a smrtí, koloběh života, smrt a zrození. Chtěla jsem vlastně napsat ukolébavku, a vznikla píseň Memento mori.

Já jsem nikdy neplánoval mít vlastní televizní pořad, a už vůbec ne o hudbě. Ale jak už to v životě někdy je, přesně to se stalo, a pořad nesoucí mé příjmení bylo možné vídat pět let na ČT art.

Skladbu, se kterou jsem zvítězil, jsem složil primárně pro naši skupinu. Nicméně jsem si vzpomněl na soutěž a začal jsem zjišťovat, zda skladba nesplňuje její podmínky. A ona splňovala, tak jsem si řekl, proč to nezkusit.

Houslista Jan Hrubý i v roce svých pětasedmdesátin stále koncertuje. Hraje mimo jiné s Michalem Prokopem nebo s Vladimírem Mertou a připravuje comeback své kapely Kukulín.

Lubomír Houdek v nakladatelství GALÉN zpřístupnil stovky archivních záznamů písní z dob totality, které tehdejší režim nepustil na desky.

Texty jsou strašná piplačka, dají hrozně práce a v nejlepším případě dopadnou – hmm, docela dobrý… A po létech přijde období, kdy máš pocit, že všechno bylo řečeno, a to nejmíň stokrát a lépe, tak proboha proč ještě rozmnožovat ty hory balastu…

Jako čerstvý sedmdesátník mám nárok na určité bilancování… Záleží jen na nás, na našem přístupu k životu, na našich prioritách a na tom, zda chceme uskutečnit to, co jsme si vysnili.

Festivaly jako WOMAD v Anglii, Rudolstadt v Německu či Folkové prázdniny na Moravě patří žánrovou nabídkou do jedné rozvětvené rodiny, i když se rozpočtem a velikostí liší. MICHAL SCHMIDT

Vítězství ve třech kategoriích získal Marek Ztracený. Ocenění si odnesli i Viktor Sheen, Martin Smolka, Prokop Holoubek, Marek Kopelent nebo Gabriela Beňačková-Čápová.

Pardubická čtveřice Vypsaná fixa získala v polovině dubna svého prvního Anděla. Za své desáté album Kusy radosti se stala nejlepší skupinou loňského roku, přičemž prestižní tuzemské hudební ocenění dostala poprvé.

Hospodářské výsledky OSA 2022: Autoři si rozdělili historicky nejvyšší částku za užití svých děl

Tomáš Vartecký je jedním z našich nejznámějších kytaristů. Ale nejen to. Jeho muzikantská dráha se odvíjí po dvou zdánlivě nesouvisejících, pro někoho možná dokonce protichůdných liniích. Na jedné straně už léta vede tvrdou rockovou kapelu Kurtizány z 25. Avenue a průběžně spolupracuje s dalšími rockovými partami, v první řadě s bandem Wanastowi Vjecy.

"Chcete konzultovat svůj konkrétní hudební projekt s profesionálem? Individuální konzultace nad konkrétním projektem? Přihlaste se do Mentoringu!" Těmito větami SoundCzech na podzim 2020 otevřel program mentoringů.

Mnoho let jsem fotil různé hudební festivaly, od Brutal Assault po Mighty Sounds, a současně velmi často tvořil studiové portréty pro různé umělce, od Hany Hegerové přes Karla Gotta po PSH.

O existenci písničkářky Markéty Zdeňkové jsem se dozvěděl díky skladateli a kytaristovi Lukáši Sommerovi. Ten v mé domovské Vinoři na okraji Prahy založil nový multižánrový festival Puls Art, jehož zahajovacím večerem byl koncem letošního března koncert s názvem Kytarová noc.

Můj děda hrál na saxofon, babička na bicí, bratr zpíval v kapele. Takže bylo jasné, že muzika můj život nemine. Od dětství jsem hrál na různé nástroje, od flétny přes trombon, bicí po kytaru, a zpíval.

Energie hudby se přetavuje v pohyb, v tanec. Někdy spontánní, někdy naopak secvičený tak, aby potvrdil řád a charakter hudby. Karel Šůcha dokonce kratší dobu na konci osmdesátých let uvažoval o tom, že by rozšířil soubor o dva tanečníky.

Když se před patnácti lety zjevil Kašpárek v rohlíku, bylo to požehnání pro všechny rodiče s vkusem. Původně kabaret, pak koncertní projekt a dnes svébytná kapela sází od začátku na to, že hudba pro děti nemusí být pitvořivá ani pitomá.