Články Autor IN

Řeč bude nikoli o jednom, ale o čtyřech festivalech. Pojítkem mezi nimi je skutečnost, že se ve své dramaturgii zabývají klasickou hudbou.

Co mají společního Vladimír Merta, Luboš Pospíšil, Oskar Petr a vlastně i Olympic nebo Lenka Dusilová? Ondřeje Fencla.

Vždycky máte na výběr, jen je potřeba počítat s následky svých rozhodnutí. Je potřeba si to asi dobře rozmyslet, myslím, že je fajn být pro posluchače nějakým způsobem konzistentní, uchopitelný, ale zároveň ho nenudit.

Své příznivce nezklamali a se skočnou písní, která s humorem vypráví o finanční tísni dnešních hudebníků, desetkrát za sebou ovládli hitparádu Evropy 2

Různé písničky jsem skládal už od útlého věku, ale byly to spíš takové neohrabané pokusy, protože tehdy se na konzervatoři vyučovala jenom kompozice klasické hudby. Ale táta mi domluvil soukromé hodiny u tehdejší ikony populární hudby, hudebního skladatele a hitmakera Bohuslava Ondráčka.

Valné shromáždění se ovšem uskutečnilo mimo vlastní zasedání, a to formou korespondenčního a elektronického hlasování o návrzích předložených valnému shromáždění ke schválení. Nebyla tak ochromena činnost, rozvoj ani plnění zákonných povinností OSA tak, jak mu ukládá autorský zákon a další právní předpisy.

S Petrem Ostrouchovem jsme se domluvili, že budeme točit písničky. Nejdříve jsme probrali, jaká hudba se nám líbí. Padala jména jako Tom Waits nebo hrající producent T Bone Burnett. Nechtěli jsme nikoho kopírovat, jen jsme si ujasňovali náš hudební vkus. Od toho jsme se odrazili a začali rovnou točit.

Pozvat dvě legendy ke společnému rozhovoru bylo zcela přirozené. Vždyť muzikantské dráhy Jiřího Stivína a jeho mladšího bratránka Milana Svobody se protínají od dětství.

Od šedesátých roků minulého století také v různých vinárnách, nejdéle, jedenáct let, ve Slovanském domě na Příkopech. A natočily, panečku, na 500 gramofonových snímků! Byly přirozeně muzikální, byly poctivé, vstřícné, obecenstvo a posluchačstvo nešidily, proto si zaslouží uznalou vzpomínku.

Starověk. V řeckém dramatu má hudba významnou úlohu. Antický chór, recitace, zpěv, mluva s instrumentálním doprovodem nebo bez. Současný francouzský soubor Kérylos se zabývá rekonstrukcemi antické řecké a římské hudby. Na jejich CD De la pierre au son (Od kamene ke zvuku) a D’Euripide aux premiers chrétiens (Od Euripida po první křesťany) najdeme také rekonstrukce hudby k Euripidově Oresteii (papyrus z konce 3. stol. př. n. l.) nebo k Ifigenii v Aulidě (papyrus z pol. 3. stol. př. n. l.).

Písničkářka Radůza má v hlavě tolik nápadů, že svá alba ani nestačí vydávat. „Pořád něco bloudí éterem mé mysli a nutí mě, abych to zaznamenávala. Je toho tolik, že se to nedá za jeden život ani rozluštit, natož zaznamenat v nějaké reprodukovatelné formě,“ říká. Naposledy potěšila děti pohádkovou audioknihou, letos připomene projektem s orchestrem u nás nepříliš známý osud ženy italského revolucionáře Anity Garibaldi.

V domě v jedné z vedlejších ulic Prahy 3 se každý týden schází malý oddíl Vlčata. Není na něm nic výjimečného, snad jen to, že jejich vedoucí ráda zpívá a svou lásku ke zpěvu přenesla na partu devíti až desetiletých dětí. A ty zpívají s takovým gustem, že je to slyšet až na ulici. Cože to zpívaly minulý týden?

S ostatními kolektivními správci jsme se dohodli na společném postupu při poskytování slev a kompenzací za uhrazené autorské odměny provozovnám, které musely své provozy zavřít. A v neposlední řadě jsme vedli jednání s Ministerstvem kultury ČR a spojili se s dalšími organizacemi, které hájí práva celé umělecké scény na politické rovině, především s iniciativou #zazivouhudbu pod hlavičkou České hudební obce.

Co si o životě lidové písně a hudby i jejich proměnách v současnosti myslí dva mladí muzikanti – muzikolog Petr Číhal (1981), primáš a umělecký vedoucí cimbálové muziky Cifra, a etnolog Jan Káčer (1987), cimbalista a umělecký vedoucí cimbálové muziky Ohnica?

A tak se roztrhl pytel s livestreamy, koncerty z obýváku, sestříhanými videoklipy z individuálních videí a tak dále, nepočítaje ty, kteří tvořili potichu doma, a až se opatření rozvolní, vylezou s novou tvorbou ven (myslím, že na podzim můžeme očekávat záplavu skvělých desek). Na každou krizi lze pohlížet jako na příležitost a vyjít z ní na druhé straně silnější a bohatší o nové zkušenosti a dovednosti.

O Všechnopárty se toho napsala už spousta, ale méně se ví o Karlu Šípovi – textaři. Tak to napravíme. À propos, Karel Šíp slaví 1. června půlkulaté, pětasedmdesáté narozeniny. Tak ať jsou ty další roky zdravé, šťastné a úspěšné!

Česko-slovenská parta John Wolfhooker je silně návyková. Koncerty této kapely s holubem v logu vás strhnou svojí živočišností i srdečností, po zvuku alb, která si čtyřčlenná skupina tvoří sama, bez přispění producenta, touží řada muzikantů. Za nesporný přínos české hudební scéně si letos vysloužili nominaci na hudební ceny Anděl.

Spirituál kvintet měl pravděpodobně největší šňůrou koncertů v historii pražské Lucerny po šedesáti letech slavnostně ukončit svou činnost. Odehrály se jen tři na začátku března – dubnová data už odpadla kvůli koronavirové epidemii. A než se všechno v dobré obrátilo, zemřel Dušan Vančura.

Jan Steinsdörfer, kamarády nazývaný Steiny, je klávesák skupiny Chinaski. O svém muzikantském i lidském vývoji si povídal s Tomášem Rorečkem, který některé z textů kapely (většinou ve spolupráci s Michalem Malátným,

A skutečně, filmový debut Heleny Vondráčkové v roli princezny Heleny šel do československých kin necelé dva měsíce po skladatelových dvacátých narozeninách, 6. června 1968. V Hospodářských novinách se Hammer o své první velké práci rozpovídal ještě víc.

A v září 2009 jsem to při svém odchodu šéfům Warner Music řekla – a tak se stalo, že Supraphon začal od konce března 2010 exkluzivně distribuovat veškerý obsah Warner Music. Dodnes to pokládám za malý zázrak, ale myslím, že tenkrát to pro Warner Music byl smysluplný krok a pro Supraphon skvělý vstup do nové éry firemního vývoje.

A kdybych si trochu rýpl, tak mi přijde, že česká scéna je málo sebevědomá. A to sebevědomí znamená, že zavolám kámošovi do Londýna, že tam chci hrát. Nějak se tam dostaneme, v nejhorším se složíme nebo požádáme agenturu SoundCzech, ale odehrajeme to. A za tři měsíce to zopakujeme. Tak jako se začínalo hrát v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě… Taky se to muselo nejprve risknout a odpracovat.

Vyhlášení Cen Anděl 2019 se kvůli událostem způsobeným pandemií onemocnění Covid-19 poprvé v historii uskutečnilo bez slavnostního ceremoniálu. Vítězové však o svůj večer slávy a svá ocenění nepřišli. Z udílení cen byl natočen pořad, který odvysílala ČT1 dne 20. června 2020.

Většinou je to hledání té cesty, jak to udělat, jaký by to mělo mít zvuk – jak říkají Američani „vibe“ –, jaká by měla být dramatická stavba hudby v celé ploše a tak.

S Vojtěchem Kalinou projdeme základy, jak funguje ze strany zákulisní. Článek je určený pro manažery labelů, manažery kapel bez efektivně fungujícího labelu a samomanažující se muzikanty, kteří by na Spotify svoji hudbu rádi efektivně šířili.

Na Spotify můžete poslouchat kteroukoliv z desítek milionů skladeb dostupných v jejich katalogu. Ve skutečnosti je však úspěšnost jednotlivých titulů významně ovlivněná tím, co Spotify jednotlivým uživatelům nabídne na titulní straně, zejména skrze playlisty.

Aniž by Pavel Šporcl snížil nároky na sebe jako virtuózního houslového interpreta, ukázal, že i hudba dávno mrtvých velikánů, o kterých musí studenti k maturitě přečíst spoustu nudných učebnic, může být sakra zábavná.

Hana Petřinová už dvě desetiletí pořádá malý, ale uznávaný Festival Okoř. Lepší osobnost pro start seriálu Pohled do zákulisí si těžko přát.

Námět vaší opery Monument vychází ze skutečného příběhu sochaře Otakara Švece (1892–1955). Tomu osud určil zažít ničení svých soch nejprve nacistickým a poté i komunistickým režimem, pro který paradoxně následně vyprojektoval největší pomník Josifa Vissarionoviče Stalina na světě. Slavnostního odhalení vpravdě monumentálního sousoší na pražské Letné se však už nedožil, protože krátce před ním spáchal sebevraždu.

Vydavatelské aktivity Milana Páleše, projekty Mariana Friedla nebo producentská práce Jiřího Hradila jsou příklady kvalitní současné práce s folklorním materiálem, ale zajímavých a inspirativních hudebníků, kteří mají k folkloru blízko a pracují s ním invenčním způsobem, je pochopitelně mnohem více.

Příběhy českého jazzu jsi definoval jako seriál muzikantských příběhů, nikoliv jako popisný dokument či katalog jazzové historie.

„Já tomu dokonce říkám příjemné,“ odtušil Král a nejenže se nerozzlobil, ale ještě dokázal, že i v sedmdesáti zvládá sledovat novinky.

Skladatelé a textaři dostali od OSA kompenzaci, provozovatelům bude část autorských odměn za hudbu prominuta

„Někdy je divné slyšet svoje písně v češtině. Na to si stále ještě zvykám,“ podotýká světový skladatel a připouští, že sám svým mateřským jazykem příliš nevládne a „rozumí jako pětileté dítě“.

Jako zpívající autor patří Dalibor Janda k nejnápaditějším melodikům hlavního (často pejorativně nazývaného střední) proudu naší scény populární hudby. Na desky – či disky – nazpíval přes sto padesát písní, vesměs s vděčnými texty Jana Krůty, přičemž jde až na pár výjimek výhradně o autorské nahrávky.

Věčně usměvavý Brit usazený v české metropoli se na hudební scéně pohybuje už přes dvacet let. Ví, jaké to je, objíždět sám jen s kytarou celou Evropu, i co znamená mít singl na předních příčkách hitparády českého rádiového éteru.

Nevím, jak by se zachoval hráč na hudební nástroj, kdyby byl osloven takovou veličinou, jakou byl Frank Sinatra. Ono „pozvání“ zřejmě vyplynulo z jam session, kde jsem si zahrál s kapelou Raye Charlese.

... ale byli jsme mladí kluci a měli jsme chuť hrát, tak jsme prostě hráli. Samozřejmě jsme museli chodit na přehrávky, kde byla obrovská legrace. Brali jsme to trošku s nadhledem, protože to se nedalo brát vážně. Probíhalo to v sále v Obecním domě. Tam byl na zdi namalovaný Dvořák, Smetana a Božena Němcová, jak si povídají mezi sebou.

OSA se dohodl na jednoduchém obchodním modelu se Sdružením místních samospráv ČR

Classic Prague Awards 2019 byly udíleny 18. ledna v prostorách Obecního domu v Praze. Předávání křišťálových trofejí s grafikou Janáčkovy partitury se ve všech deseti kategoriích konalo už počtvrté.

Co pro vás bylo v roce 2019 nejzajímavějším kulturním zážitkem?

Nové webové stránky Ochranného svazu autorského (OSA) se staly vítězem 18. ročníku soutěže WebTop100 v kategorii Obchod a služby se zaměřením na B2B. Za tvorbou moderních stránek stojí společnost Media Factory Czech Republic a.s., která již v minulých ročnících této soutěže stanula na stupních vítězů.

Přestože Vlasta Redl působí jako primárně pudový muzikant (a tuto roli taky rád přiživuje), všechno, na co sáhne, je hluboce promyšlené. Každé slovo v textu, každý akord písničky, každý zvuk v instrumentaci. Svůj perfekcionismus dokáže ale skvěle „prodat“, pocit přirozenosti a jurodivého muzikantství je převládající z těch, které si posluchač z jeho koncertu odnese.

Nepovažuji se za typického představitele populární hudby. Navštěvuji koncerty vážné hudby, mám abonentku a můj vztah k vážné muzice je blízký. Umím řemeslo a snad ho dělám dobře. Ne vždycky se ale moje práce setká s pochopením. Na Komisi pro otázky tvorby (KOT) se kdysi musela zpracování titulů vážné hudby přehrávat. Zazněl zde Debussyho Svit luny v mém zpracování pro dvojhlas sopránsaxofonu Felixe Slováčka s harfovou „omáčkou“. Probral se stále podřimující Otmar Mácha a pronesl: „Toho, kdo tohle spáchal, bych nechal zastřelit.“

Celý život mě pohání touha po jinakosti. Vždycky jsem chtěl dělat věci nepředvídatelně, odlišně a hlavně svobodně. Během studia na AMU se mi tato cesta otevřela u Pražských madrigalistů, tehdy jednoho z mála souborů, které se u nás pokoušely o „autentickou“ interpretaci. Ve stejné době začínal Agon a já jsem v některých projektech hrál s nimi.

„Svoji účast na letošním songwriting campu považuju za naprosto zásadní. Šance setkat se s kvalitními autory z celého světa je nejen na české poměry velmi unikátní. Pár společně strávených dnů může člověka posunout o několik týdnů, možná i roků dál. Často jsem musel vystoupit ze svojí komfortní zóny a překračovat svoje osobní hranice. Věřím ale, že to je jediná cesta, jak se posunout dál,“ dodává zpěvák, skladatel a hudební producent Marcell.

Jméno skladatele, textaře a zpěváka Roberta Křesťana je dnes jedním ze základních pilířů české a moravské folk & country scény. Jeho písničky během let často zlidověly, ale loňský šedesátník zůstává skromný. Tráví většinu času na chalupě na Vysočině nedaleko Poličky, ale se svou skupinou Druhá tráva nedávno vystupoval také v různých koutech naší republiky, od Plzně přes Prahu až po Ostravu.

Svoji čtvrtou desku, o které tvrdíte, že bude poslední, jste pojmenovali Debut. Nemáte v tom zmatek? My si s tím vždycky docela hrajeme. Rádi děláme desky v rámci nějakého konceptu, který nemusí být na začátku úplně daný, ale během natáčení z toho nějak vyleze a ukáže nám směr. Pro nás je to velká zábava, a proto se snažíme to dělat s nějakou přidanou hodnotou. Což znamená, že si hrajeme s názvy, se slovy, nejdeme na první dobrou. Ale do jisté míry to pro nás debutová deska je.

Přesně tu situaci popsal v 60. letech muzikolog a hudební publicista PhDr. Jiří Pilka: „Nečekaně rychle, trochu jako uličník nebo rošťák – tak vpadla do našeho života všechna ta divadélka. Usídlila se v prostorách vzhledu takřka periferního, ale rázem se stala centrem pozornosti.

Kytara, zbraň hromadného ničení starých pořádků „Pražské tančírny“ a „Od New Clubu po Žumpu“. Dvě války jsou pryč a zdá se, že ideologický boj režimu ubral na intenzitě. Jazz a swing, dříve vnímané jako exces, jsou režimem se zaťatými zuby jakžtakž akceptovány.