Články Autor IN

Mám spoustu nových písní, o kterých ale bohužel většina lidí neví. Na koncertech je sice zpívám, ale samozřejmě jsou skladby, které si lidé i pořadatelé žádají a bez kterých by koncert snad ani nemohl být. Namátkou Píseň pro kočku a Kytky se smály Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, kterým budu do smrti vděčný za nastartování mé kariéry a za první hity. Dále píseň Karla Svobody a Jiřího Štaidla Pláču, pláču sůl, americká countryovka Ztrácím svou lásku s textem Jiřího Grossmanna, moje skladba s Grossmannovým textem Bambule bijou bác nebo píseň Šálek šípkového čaje, kterou jsem původně napsal v roce 1973 s nedávno zesnulým textařem Vladimírem Poštulkou pro Aleše Ulma a autorskou soutěž Bratislavská lyra

Kolem Luboše Pospíšila je živo. Zaprvé v říjnu vydal svůj první koncertní záznam. V pražském Paláci Akropolis mu jej pokřtil David Koller a přítomny byly také kamery České televize. Hudebník totiž chystá dokument s režisérkou Alenou Činčerovou. „Vysílat se bude snad příští rok na jaře, i když je možné, že si ho necháme až na podzim, kdy budu slavit sedmdesátiny,“ avizuje Pospíšil.

Na domácí scéně ji lze přehlédnout jen stěží. Má styl a názor. Nebojí se progrese a nemá potřebu být podbízivá. Ať už s Toxique, nebo sólově, Klára Vytisková prostě vždy byla a je osobnost.

Protože pocházím z herecké rodiny, máma je herečka, teta je herečka a mezi přáteli máme i různé výtvarníky, umění pro mě odmala představovalo komplexní záležitost. Nestačilo mi být ve škatulce klasické hudby. Poslouchala jsem široké spektrum muziky včetně elektroniky a říkala si, že chci dělat něco progresivního, víc pro mladé lidi.

Mým celoživotním vzorem je Igor Stravinskij a z kantorů mě nejvíce ovlivnil Karel Janeček, jenž se kromě skladatelské činnosti zabýval také hudební teorií a v tomto směru dosáhl mimořádného věhlasu.

Na počátku 70. let zaplavila scénu plejáda nových jmen, která ovšem – až na opravdu zřídkavé výjimky – i přes značnou podporu a odrazové můstky v podobě festivalů Intertalent či Mladá píseň Jihlava po sobě zanechala jen několik singlů a nahrávek na zapomenutých samplerech a zapadla.

Český big band Concept Art Orchestra letos opět premiéroval nové skladby českých autorů, které už počtvrté vybrala mezinárodní porota Skladatelské soutěže Karla Krautgartnera.

Slavnostní Galakoncert OSA k výročí 100 let se uskutečnil přesně v den založení Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním, z. s., jak dnes zní celý název organizace, 9. října, v Hudebním divadle Karlín.

Emilu Viklickému se podařilo vydat čtyři CD během několika měsíců, a to v ČR i zahraničí. Jak se takovýto úspěch přihodil?

Petr nechtěl nikdy lidovky jen upravovat. Jeho písně lidovku nekopírovaly, Petr je „narouboval“ na svoje vlastní hudební cítění. Aby ale mohl „roubovat“, tak musel poznat kořeny toho, nač chce „roubovat“. A Petr kořeny moravské lidové písně poznal téměř dokonale.

Ačkoli The Atavists těží převážně z hudby 60. let minulého století, zní jejich hudba na české poměry neotřele a vzhledem k jejich zálibě ve starých nástrojích mnohdy i překvapivě.

Občas se snažím do skladeb uvést zvukové objekty, které nejsou v hráčově průpravě úplně obvyklé. To platí zejména pro hráče orchestrální, kteří nejsou zvyklí hrát soudobé skladby.

Aby se projekt posouval, musíte pořád pracovat dál a dál, s čímž vždycky přichází určitý tlak. Také cítím zodpovědnost vůči lidem, kteří s námi spolupracují. Vkládají do nás očekávání, která bych nerad zklamal.

Text z poznámek připravovaných knih „Pražské tančírny“ a „Od New Clubu po Žumpu“.

Ocenění autoři si letos, stejně jako v roce 2018, odnesli sošku, kterou navrhl Milan Cais. Mladí autoři v kategorii do 30 let obdrželi šek v hodnotě 50 tisíc Kč.

Skladatel a pianista Michal Nejtek proplouvá mezi žánry jako ryba mezi lekníny. Má za sebou spolupráci s orchestry Berg či Agon, stejně jako s Davidem Kollerem, vydává jazzová alba.

Bylo mi divné, proč mi Zuzana naložila do auta půlku svého kuchyňského vybavení. Časně ráno v Grandu, před odchodem do studia, jsem pochopil její ďábelský plán.

Šlo o klasický důkaz platnosti přísloví, že každý úspěch musí být po zásluze potrestán. Nicméně další dvě nastudování Les Misérables v Goja Music Hall v novém miléniu a úspěch na scéně Městského divadla Brno potvrzují, že šlo tehdy o strategický krok.

Vítězem soutěže OSA a Bohemia JazzFestu o nejlepší jazzovou skladbu 2019 se stal Zdeněk Borecký

Momentálně mám jeden velký sen, chtěl bych postavit nové studio, kde by bylo možné pracovat na více počítačích zároveň. Bylo by to kvalitní zázemí pro můj nový label Blacksplash Music a zároveň taková laboratoř.

OSA je úřad založený v devadesátých letech

Valné shromáždění OSA, které se konalo 27. května, rozhodlo o novém složení dozorčí rady. Skládá se z 13 členů a tvoří ji 6 skladatelů, 3 textaři a 4 nakladatelé.

Léty 1945–48 proletěl swing jako mírová holubice. Protektorátní díra je rychle zalátána a z ČSR je do USA najednou blíž, než by se zdálo. Orchestr Karla Vlacha potvrdil své postavení elitní jednotky taneční hudby. Jeho šéf nadšeně vstřebával zvuky a aranže pravých amerických bandů v poválečné Plzni a neváhal vstoupit do služeb krátce oživeného tandemu Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

V říjnu tohoto roku OSA oslaví 100 let od svého založení, a tak letošní Výroční ceny OSA pojali dramaturgové večera trochu netradičně, zato originálně – ceny nahlédly do roku 2119 a připomněly hned 200. výročí OSA. O scénář a moderaci večera se opět postarala dvojice herců divadla VOSTO5 – Ondřej Cihlář a Petr Prokop, kteří diváky postupně přenesli o 100 let dopředu.

Těšíme se i na soustředění, kde vznikají nové věci. Je strašně zábavné, když ti písnička vzniká pod rukama. To je jak se sochou nebo akvarelem, když se rozpíjejí vlásečnice kaligrafické tuše. Tady změníš jeden zvuk nebo vyměníš kytaru za jiný nástroj, a ta věc najednou ožije a zní jinak. Ještě v sobě cítívám energii, která mi dává sílu strávit nad písničkou noc.

Zatímco vědomí hodnoty umělecké tvorby a uvažování o ochraně autorů jsou starší dvou tisíc let, moderní autorskoprávní zákonodárství je desetkrát mladším výsledkem hnutí za práva člověka. Chceme se dnes o tento odkaz osvícenství připravit?

Hudbu Praha založil Ambrož v roce 1984 po zákazu Jasné páky, která se po článku Nová vlna se starým obsahem v časopise Tribuna ocitla na černé listině. Článek, který byl podepsán fiktivním jménem Jan Krýzl, odstartoval perzekuci alternativní české rockové scény, jež zasáhla především představitele punku a nové vlny. Postiženy byly například skupiny Jasná páka či Pražský výběr. Ambrož kapelu přestavěl a použil tehdy hojně používaný trik – soubor přejmenoval.

"Skupina Zrní ráda vystupuje na netradičních místech. Pro letošní jaro se rozhodla pokračovat v konceptu turné Černá hodinka a půl – tedy hrát fanouškům potmě, jen při svíčkách. „Plánujeme teď koncert v jeskyni, v kostelech, v divadlech nebo koncerty na místech spojených s Václavem Havlem, abychom jimi oslavili třicet let od sametové revoluce,“ poodhaluje další plány zpěvák Honza Unger."

"Směrnici, včetně démonizovaného článku 13 (resp. 17), nakonec Evropský parlament schválil. A následující den, pro některé možná překvapivě, opět vyšlo kybernetické slunce a internet funguje dál. Jistě, změny se nebudou konat tak rychle, ale žádné drama to nebude."

"Termín world music je dnes stejně běžný jako blues, jazz či opera. Liší se ale tím, že ne všichni jej chápou stejně. Zatímco blues či opera mají jasnou žánrovou definici, world music je naopak časté téma k diskusím."

"Když píši tyto řádky, neodbytně se mi vkrádá do hlavy fundamentální otázka, jaký má vlastně stát vztah ke svým umělcům. Je tento způsob šikanování a tažení proti autorům normální?"

"Schválením směrnice o autorském právu, jejíž součástí je i pro mnohé kontroverzní článek 13, se zcela jistě změní fungování internetu. My jsme ale přesvědčeni, že je to změna k lepšímu."

"To není úplně náš styl, abychom se takhle cpali do médií. Já bych se tomu rozhodně bránil. V poslední době nehrajeme vůbec špatně, v uplynulých letech jsme na tom byli i hůř, takže by mě asi urazilo tahat nějaké hosty, kteří by spíš rušili ducha kapely, a dělat nějakou takovou show. Není k tomu důvod."

"Měli jsme jasnou dohodu nezúčastňovat se žádných přehrávek. Do revoluce jsme hráli jen za cesťák. Fakt jsme všichni v kapele velice opovrhovali politickým systémem a lůzou, která jej reprezentovala, a propadli bychom se hanbou, kdybychom s nimi měli nějak spolupracovat. Kapela byla náš azyl, nikoli přivýdělek."

"Procházka místy, kde slunce nezapadá, protože do nich nikdy nevstoupilo. Byla vždy odrazem odvrácené realistické tváře společnosti. Vzpomínky a povídání o tanci, hudbě i politice jako fenoménech doby a společnosti."

"V únoru oslavil sedmdesáté narozeniny přední český jazzman, významný trumpetista a hudební skladatel Michal Gera, s kterým jsme se při této příležitosti poohlédli po jeho životních i profesních milnících."

"Nechci být arbitrem Ochranného svazu autorského, jehož jsem dlouholetým členem – myslím si, že má dost odborníků, kteří se v této problematice vyznají mnohem lépe. Vím jen, že například názor Pirátské strany, jejíž hlasatelé tvrdí, že umělci by měli hudbu vytvářet z entuziasmu a přetlaku, nepotřebují za ni a na ni žádné peníze a měli by si vydělávat hraním na koncertech, je nesmyslný. Vždyť mnoho autorů ani nekoncertuje! Je to velmi nefundovaný populismus."

"V polovině května 2019 se v izraelském Tel Avivu pokusí zaujmout s písní Friend Of A Friend. „Rádi bychom, aby si evropští fanoušci naši tvorbu zapamatovali jako hudbu plnou energie, kterou si budou chtít pouštět znova a znova,“ říká Černý."

"Bránil jsem se satiře, protože tu, kterou po mně tehdy vyžadovali, jsem dělat nechtěl. A tu, za kterou bych se mohl sám postavit, jsem nedělal, nechtěl jsem dát záminku k likvidaci."

"Broučci mají jednoduchý příběh. Mají mezi sebou vztahy či problémy jako lidé, ale jejich prostřednictvím se dostáváme nenápadně k hlubším tématům, například i k fenoménu smrti. Tím přechází příběh skoro do filozofické sféry, která ale zajímá všechny."

"Často se zamýšlím nad vlivem technologií na náš život. Spolupracuji s kapelami, hudebními festivaly a k hudbě mám celkově blízko. Proměna je zde zřejmá: bez technologií se dnes nejen poslech, ale ani poznávání nových interpretů takřka neobejdou."

"Dobře to dopadlo — populární hudba v česko-slovenském manželství"

"OSA vybírá poplatky za zpívání u táboráku"

"V poslední době působím převážně jako producent a pomáhám mladším interpretům. Těší mě sdílet zkušenosti a technické zázemí, které jsem vybudoval. Ze všeho nejvíc mě ale i nadále baví skládání, zejména vážné hudby, a stále častěji vytvářím hudbu pro multimediální komiksy."

"Osm hudebních tvůrců si převzalo z rukou Jolany Zemanové, místopředsedkyně dozorčí rady OSA, hudebníka Michala Prokopa a skladatele Lukáše Matouška, členů dozorčí rady OSA, jedinečné ocenění v podobě první ohlášky jejich skladby, kterou ve většině případů zapsali do Ochranného svazu autorského téměř před 50 lety."

… poslouchali jsme stejnou muziku a měli stejné muzikantské sny. Vlastně dělat si tu muziku podle svých představ je tak trochu splněný sen. Jsem za to rád. Od roku 2006 hrajeme zase v té původní sestavě z mládí ...

Můžeme mít krásnou skladbu, která zní skvěle sama o sobě, ale pokud se člověk v nějaké úrovni hry zasekne a je dvě hodiny na jednom místě, tak slyší pořád dokola stejný song, který pak začne lézt na nervy. Tomu je potřeba se vyhnout. Nebo naopak hráč proběhne level tak rychle, že mu unikne jeden celý hudební vjem.

Na tomto legislativním paskvilu spatřuji přece jen jedno pozitivum. Panu senátorovi se podařilo zmobilizovat autory a interprety, kteří se oprávněně cítí ohroženi na svých právech a nechali se slyšet. Přijetí návrhu by znamenalo letité soudní spory s uživateli, kteří by byli uvedeni zákonem v omyl, neboť právní úprava EU je nadřazena právu České republiky.

... starosti s těmi státními hymnami, které musím připravit třeba ke slavnostnímu uvedení státní delegace z nějaké vzdálené exotické země. K dispozici je třeba jen nekvalitní nahrávka z YouTube, navíc provedená domorodými kmenovými nástroji, které ani neznáme. Zaranžovat ji pro orchestr evropského typu, tak aby následující týden důstojně zazněla při oficiální audienci, je někdy oříšek

Představy, které jsme tehdy o činnosti OSA měli, byly přece jen dost mlhavé. Bral jsem to jednoduše jako úkol, který mi byl naší komunitou přidělen, a tak jsme s ostatními „revolucionáři“ napochodovali do „baráku“ zjednat nápravu. Měla to být hračka, ale hned na počátku došlo ke kuriózní situaci.