Články Autor IN

Většina skutečných příběhů na světě, v literatuře, v umění, v muzice, jsou tragédie. Přinejlepším tragikomedie. Takže když chce být člověk trochu opravdový, tak se tam ten tragický pocit dřív nebo později dostat musí.

Jasně vnímáme, že promyšlená a fixovaná kompozice není totéž co „kompozice v reálném čase“. Jenže přesnou dělicí čáru mezi kompozicí a improvizací vést nemůžeme.

Štvalo mě, že moje oblíbené umělce sem velké agentury nevozily, byla to pro ně ztráta času. A klubové promotéry jako Roberta Vlčka nebo René- ho Brejlu zase zajímala jiná hudba. Tak jsem s tím začal sám.

Nově přibyla funkcionalita, kdy autorům přijde jednou za měsíc e-mailem upozornění, že jim v Infose v sekci Moje neidentifikovaná díla přibyly nové položky.

Přečetl jsem ji několikrát a harmonický systém a bohatost vyjadřovacích prostředků mě uchvátily. Skrze jazzovou harmonii jsem se pak dostal i ke všemu ostatnímu, například k tomu, jak hrát dobrý walking bass na basu, což pro mě byl velký objev.

K tomu mi vyhovuje, že tady nikdo neví, kdo byl táta, takže nepracuju s očekáváním lidí kolem sebe. Když pracuju v Česku, těžko si to lidi odmyslí a ta nálepka „Žbirkova syna“ pořád existuje.

OSA a OOA-S se rozhodly prohloubit své partnerství – OOA-S od 1. ledna 2026 pověřuje OSA výběrem autorských odměn za užití obrazové složky audiovizuálních děl prostřednictvím televizního vysílání v provozovnách, jako jsou restaurace, bary či hotelové a lázeňské pokoje.

Dřív jsem dechovku samozřejmě taky nesnášel, stejně jako moji kamarádi a vrstevníci, protože jsme byli spíš máničky. Na nenáviděné dechovce, kterou nás krmili komunisti, není ve skutečnosti nic špatného. Ostatně, tak je to s každým žánrem. Musí se jen správně uchopit, vystihnout jeho podstata a vytřískat z něj maximum.

Podstata Řezníka je dnes míň o potřebě šokovat, protože pozornost jsem si už získal. Hudba je pro mě určitý způsob hraní si, potřebuju cítit zápal, jako když si dítě staví hrad z lega.

Kdekoli jsem ji doma nebo ve světě hrál, lidé mi po koncertě říkali, že je po jejím doznění přestala bolet hlava nebo záda, pominulo nějaké trápení.

Spousta mladších dětí už hudbu ani neposlouchá, je to pro ně jen šum na pozadí. Dnešní hudba je jako fastfood – kvalita snížená na minimum. Stala se příliš korporátní, instantní a přeprodukovanou.

Skladba totiž byla poměrně kontroverzní, když jsem ji prezentoval ve škole na semináři oddělení skladby, a během prvních zkoušek s kapelou jsem měl chuť ji uklidit zpět do šuplíku.

Člověk mnoha tváří i profesí. Vytváří sochy, maluje, je autorem jednoho z prvních českých komiksů. Spoluzakládal skupinu Tvrdohlaví a je členem tajné skupiny B.K.S. (Bude konec světa).

Myslím si, že kdyby bylo celé umění jen morální, zůstala by nám možná tak třetina. Často kontroverzní lidé vytvořili skvělé umění. V hudbě mi vadí plytké texty nebo melodie, za kterými necítím žádné tajemství.

Chtěla jsem trochu „rehabilitovat“ domácí činnosti, které se často vnímají jako něco podřadného, nehodícího se do písní. Přitom vaříme, pereme, uklízíme všichni. A právě během těchto každodenních úkonů často přicházejí ty nejhlubší myšlenky.

Ne že by to byl dobrý film, v některých pasážích se dá mluvit přímo o amatérismu, intelektuální kritika ho označila za „dno české kinematografie“, ale obsahoval dlouhou řadu písní, z nichž mnohé zlidověly.

Já jsem k tomu přišla jako slepá k houslím. Hry jsem nehrála a vlastně je hraju až teď. Jsem ráda, že teď mám přístup ke skvělým hrám, které můžu doporučovat svým dětem, které jsou teď zrovna ve věku, kdy se jim dá krásně vytvořit závislost.

K fotografii nikdy nešel klasickou cestou studia – začínal tvořit na sídlišti v Ústí nad Labem a postupně se vypracoval mezi vyhledávané tvůrce mladé generace.

Je to nesmírně zajímavé hledání, které nám vyjevuje písně našeho regionu v nových půvabech. Stejně tak nás ohromuje a nezřídka dojímá zdánlivě jednoduchá, zároveň ovšem nesmírně hluboká a životem vycizelovaná stránka slovesná.

OSA má rekordní rok za sebou: noví členové, změny pravidel, zjednodušení výpočtů i 1,33 miliardy vyplacených autorům. Na valném shromáždění padla klíčová rozhodnutí pro budoucnost české hudby.

Spotify dnes neurčuje jen to, co posloucháme, ale i to, jak hudbu tvoříme. Umělci se mění v dodavatele tichého zvuku pro algoritmy a za každou píseň musí zaplatit sníženou svobodou – i vlastní odměnou.

Její koncerty jsou jako zpověď – osobní, divoké a do poslední emoce pravdivé. Rozálie propojuje poezii, harmoniku a teatrální obrazotvornost do výjimečné hudební výpovědi, která jde přímo ze srdce.

Pavel Trojan skládá hudbu, která vypráví příběhy, ctí melodii a nebojí se hravosti. Prošel přísnými školami i peripetiemi doby, ale zůstal věrný přesvědčení, že hudba má být sdělná a upřímná.

Jazzové piano, grungeové kytary, muzikálový zpěv i slovo „křovinořez“ v jednom projektu. Pan Lynx odmítá kompromisy a tvoří tak, jak to cítí – naplno, bez přetvářky a s cílem zůstat sám sebou.

Zlatá cena OSA pro Ivana Mládka, ocenění in memoriam pro Zuzanu Navarovou, rekordní úspěchy Viktora Sheena – rok 2024 patřil osobnostem, které mění tvář české hudby.

Fotili Bowieho i prezidenty, ale hudba zůstává jejich srdcem. Jana Jabůrková a Jiří Turek tvoří jako J3T obrazovou kroniku muziky, kde emoce a světlo říkají víc než slova.

Časopis Jazz byl krátkým, ale odvážným hlasem svobodného myšlení hudebníků po válce. Vznikl z nadšení, skončil pod tlakem ideologie – jeho příběh je mementem i inspirací.

Honza Homola z Wohnoutů tvoří jako Art332 pod vlastním směrem chaometrismus. Jeho obrazy kombinují logiku a chaos, slon hrající na klavír je jen začátek – novou kolekci vystaví v létě v Mikulově.

Stream a koncerty táhly – OSA vyplatila autorům přes 1,3 miliardy korun. Digitální platformy vydělaly o 23 % víc než loni a průměrná odměna na autora vzrostla o tisíc korun. Rekordní čísla podtrhla výroční zpráva za rok 2024.

Začínala jako dětská herečka, fotila pro obaly LP, dnes řídí studio Chevaliere a pečuje o odkaz Zdeňka Rytíře. Helena Rytířová natočila přes 200 audioknih a říká: „Jsem šťastná, že mám v pokročilém věku práci.“

Když se v 90. letech hrnuly desky do cukráren a trafiky, začala hudební revoluce. Popron, Globus i velké značky přepsaly mapu trhu a ukázaly, že hlad po hudbě byl silnější než všechna pravidla.

Z původní bubenické zkušebny vznikl pod garážemi na Veleslavíně klub, ve kterém hráli Stingovi kytaristé i největší bubeníci světa. Dnes je Doupě mekkou živé hudby i muzeem historických přístrojů.

Umělá inteligence už dnes generuje hudbu obsahující části originálních skladeb a otřásá základy autorských práv. O budoucnosti spravedlivého odměňování debatovali v evropském formátu tvůrci, právníci i technologičtí lídři.

Viktor Sheen ovládl letošní Výroční ceny OSA se třemi hlavními trofejemi, ale ocenění si odnesli i legendy jako Ivan Mládek či Zuzana Navarová. Slavnostní večer v Arše+ nabídl pestrou přehlídku české hudební scény.

Hudba se brzy stane stejným artiklem jako textil z Číny – levná, masově vyráběná umělou inteligencí, bez lidského úsilí a emocí. Skladatelé přijdou o práci, posluchači o schopnost rozeznat kvalitu. A nikdo si toho možná ani nevšimne.

Dr. Hedvábný byl jedním ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana. V prvních inscenacích (Akt a Domácí zabijačka) zářil v Malostranské besedě i jako herec (např. za ztvárnění matky Žílové ve hře Akt převzal z rukou Jiřiny Jiráskové cenu Zlatá slepice za nejlepší ženskou roli). Po představeních se převtěloval zpět do jazzmana Velebného.

Myslím, že hodně řešíme barevnou škálu souboru a jak ji co nejvíc rozšiřovat do největších kontrastů. A také jak komunikovat s publikem. Zároveň stále pracujeme na kompaktním „souborovém“ zvuku.

Pro člověka, ze kterého se časem stane kumštýř, není lepší dětství a mládí než v umělecké rodině. Taková rodina totiž žije úplně jinak než ostatní a jinak také myslí. Maminka byla zvyklá, že tatínek hraje se svou skvělou kapelou po nocích ve vyhlášených pražských kavárnách a barech a že občas přijde domů trochu pod vlivem.

„Zpaměti mohu kdykoli oddirigovat třeba Dvořákovy či Brahmsovy symfonie anebo Janáčkova Tarase Bulbu,“ říká, „ale další díla si musím osvěžit. Abych pak neměl hlavu v partituře, ale partituru v hlavě.“

Dostávám se pak do takových až transcendentálních momentů, v nichž úplně splynu s tím, co právě hraju. Tenhle prožitek jsem dlouho hledala jako tvůrkyně i jako posluchačka, takže moc doufám, že i na nové desce se mi ho daří co nejlépe zachytit.

Tuhle fotku mám rád, protože z Jury Pavlici sálá přesně to kouzlo okamžiku, kdy do muzikanta vstoupí cosi a on se jakoby zevnitř rozzáří. A přenáší ten jas a osvícení na ty, kdo ho poslouchají.

Vše je reálné, nic fiktivního jsem nikdy nenapsal. Občas se snažím vcítit třeba do nějaké životní etapy, která už je za mnou. Obecně ale mám rád třeba různé tragické příběhy, horory, démony, temnou estetiku z anime a dost se tím obklopuju, takže se pak na ty temné a smutné emoce dovedu naladit, i když už smutný nejsem.

Když člověk přijde na koncert, vidí zvukaře, kluky od security a pak nějaké pódium. Nikomu v první chvíli nedojde, kolik práce za tím stojí. Přitom festivalové pódium na akci veze třeba patnáct kamionů. To všechno zabezpečuje velká řada lidí.

V roce 1985 pak přišla velká trefa do černého! Petr Hannig totiž přivedl do své kapely Hanu Zaňákovou, kterou pro hudební scénu objevil. Dal jí umělecké jméno Lucie Bílá a složil její první hity, včetně často zmiňovaných Neposlušných tenisek.

Po roce 1995 začal Bonton některé divize prodávat velkým zahraničním firmám. Po slavné gramofonové éře zbyly vzpomínky na řadu klíčových alb historie české populární hudby.

Jsou dny, kdy se ti vůbec nechce tvořit hudbu, chodit na koncerty, říkáš si jen, že se vším sekneš. Pak jsou ale zase dny, kterým říkáme „hudební svátek“, a ve kterých si uvědomíme, že děláme něco, co nás všechny hrozně baví, děláme to dlouho a v ten moment víme, že přesně takhle to má být.

Vyrostla v rodině malíře, kde už odmala dýchala všudypřítomný terpentýn. S vlastní výtvarnou tvorbou ale naplno začala až později.

Jednou přišel do zkušebny soused, jestli to radši nechceme zabalit. Nezabalili jsme to. Nesmíš vypustit jeden jediný koncert, i kdyby dorazili tři lidi. Nikdy nevíš, co se pak může stát, a že se může stát úplně všechno.

Z USA jsme si přivezli opravdu nezapomenutelné zážitky. Music Bus jsem nosil dlouho v hlavě. Mým cílem bylo probudit v dětech větší zájem o hudbu. Zpěv a hra na hudební nástroje mají prokazatelně pozitivní účinky na duševní pohodu, potvrzují to i odborné studie.

Ano, nenahlášení autorských podílů může v extrémním případě skončit i tím, že k autorům jejich autorská odměna nakonec vůbec nedoputuje, protože ji kvůli nepoměru zablokuje přímo streamovací platforma.