Články z Autor In

I když úspěch je to spíš pohledem zpět. Sám Vitouš to pro magazín Opera Plus komentoval slovy, že „život jazzového hudebníka je prostě z ruky do huby“.

Připadalo mi jako zázrak, když jsem si mohl vyfotit Václava Havla se Stouny, s Bobem Dylanem, se Steviem Wonderem, s Joan Baez či Lou Reedem. Nebo také Mejlu Hlavsu, jak hraje s Lou Reedem v Bílém domě pro amerického prezidenta Billa Clintona a českého prezidenta Václava Havla a ti u toho trsají rokec.

V kostele jsem v pěti letech začínal jako ministrant, v deseti vystoupil na kůr jako varhaník a není od věci, že jsem začal komponovat duchovní skladby z vlastní potřeby nebo na četné výzvy.

Jak je možné, že ve Francii platí polovinu nákladů umělcova videoklipu stát? Jak to, že v Kanadě platí náklady na turné mimo Kanadu často stát? Jak to, že jedno procento státního rozpočtu Jižní Koreje jde na podporu kulturního byznysu?

Ten náš jazz byl hodně generační záležitost. Hudba určité mladé generace, do které jsme patřili jak my, tak i naše publikum. Nebylo zvláštností, že jsme hráli pro plnou Lucernu. A vidíte, dnes je tady hodně mladých muzikantů, a výborných, ale chodí na ně jen málo mladého publika.

Ideální je, když hitmaker dokáže svůj originální nápad také funkčně zaranžovat. Tato kombinace však bývá vzácná. Co se týče aranžérské práce, je velmi důležité a přínosné, pokud má dotyčný autor zároveň praktickou zkušenost ve hře na nástroje, pro něž píše.

Odjakživa mám tendenci rozdělené věci spojovat. Přál bych si, abychom se vzájemně přestali hádat a přestali závidět jeden druhému nos mezi očima. Když každý začne tímhle způsobem sám u sebe, věřím ve společný výsledek a dobrou náladu ve společnosti.

Své příznivce nezklamali a se skočnou písní, která s humorem vypráví o finanční tísni dnešních hudebníků, desetkrát za sebou ovládli hitparádu Evropy 2

Vždycky máte na výběr, jen je potřeba počítat s následky svých rozhodnutí. Je potřeba si to asi dobře rozmyslet, myslím, že je fajn být pro posluchače nějakým způsobem konzistentní, uchopitelný, ale zároveň ho nenudit.

Co mají společního Vladimír Merta, Luboš Pospíšil, Oskar Petr a vlastně i Olympic nebo Lenka Dusilová? Ondřeje Fencla.