Články z Autor In

Když jsem byl požádán o vzpomínky, které se vážou k Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze, prošla mně myslí doba čtyřiceti let, v níž jsou obsažena má studentská a následně i pedagogická léta.

Je až neuvěřitelné, jak málo je zpracována oblast českého šansonu druhé poloviny 20. století. I když šlo o okrajový žánr, zvláště v intelektuálním prostředí šedesátých až devadesátých let existoval až překvapivě široký okruh jeho interpretů a příznivců.

Comeback spojený také s předloňským novým albem Za vodou ovšem ukazuje, že vody Dunaje už jsou zase zdravě neklidné.

Burian umírá v době, kdy měl před sebou období svých vrcholných syntéz, ke kterým se poctivě prodíral. Čekalo ho období, v němž měl s konečnou platností a v definitivním tvaru uzavřít svou tvůrčí cestu v hudbě. Neboť přes velké divadelnictví Burianovo nesla hudba niterný proud jeho života.

V šestnácti ovšem zběhl k muzice a založil kapelu Obří broskev, se kterou pak hrál dalších sedmnáct let.

Dnes asi není problém vše dokonale „vyčistit“, upravit tak, že je vše opravdu „načinčané“… Ale skutečně to tak chceme? Kde je nějaká hranice? Není lepší tam trochu té „lidské člověčiny“ ponechat? Kdo to rozhodne?

Narodily se z hledání kořenů, pramenů a pramínků dávno zapomenutých. Z touhy porozumět řeči trávy a stromů. Z opravdovosti prostého a obyčejného světa našich předků.

Udělat a vydat album, kterému budeš bezmezně věřit, je náročná záležitost. A to i finančně. Navíc s malou návratností.

Pod jeho rukama se z neznámých, začínajících umělců stávají hvězdy. Přesto se prý může stát, že výjimečný talent zůstane neobjeven.

František Heřman - od roku 1970 fotograf skupiny Greenhorns a dalších kapel a muzikantů hlavně z oblasti folk & country a trampské muziky.