Články

Při rozpravách nad duševním vlastnictvím a autorským zákonem jsem si občas vzpomněl na komořího Langa ve filmu Císařův pekař a pekařův císař, který promlouvá k císaři Rudolfu II.: „Milosti, nenechte prchlivost cloumat svým majestátem.“

Samozřejmě že v kapele nikdy nemůže fungovat úplná demokracie a ani my ji nemáme. Ale kluci mi věří a já je nepodrazím. Hladověli jsme spolu a budeme spolu i jíst. Prostě se o to postarám.

Většina skladeb totiž vzniká tak, že je nejdříve složena hudba a na ni poté textař napíše text. V případě tohoto CD jsem však pracoval opačným způsobem, což praktikuji již od mládí, a domnívám se, že pokud má skladatel k dispozici inspirativní text, může tímto postupem dojít k zajímavějšímu výsledku.

Pozorní posluchači si zajisté povšimnou dvou užitých posloupností – vyšších harmonických tónů, což je symbolika mikrokosmu, a kvintového kruhu, jenž symbolizuje makrokosmos.

Abych se v New Yorku uživil, musel jsem ze začátku brát ke hraní kdeco, mezi jiným i vystupování na večírcích a svatbách. Tam s hammondkami moc nepochodíte. Je potřeba mít takové zvuky, jako jsou na nahrávce.

Už odmalička jsem měla chuť předávat hudbou nějakou výpověď, a ne jen otevírat pusu před mikrofonem. V mé popové kariéře se mi to úplně nedařilo. Díky Vesně můžu roztáhnout křídla.

Pozitivní reakce a zvyšující se zájem o Františkovu práci nakonec způsobily, že si v roce 1981 založil z pohledu režimu malou ilegální „garážovou“ firmu, umožňující mu věnovat se výrobě jeho nástrojů naplno.

U nás se dechové skladby beze zpěvu také hrají, ale mnohem méně. Zdejší publikum chce prostě zpěv. Vyprávěl mi kdysi Jiří Helán, jak přijeli hrát do Rakouska kousek za moravskou hranici, a spustili tedy svůj běžný repertoár, leč za chvíli se k nim přihnal pořadatel a prosil je, ať jen hrají a nezpívají.

Laco Déczi je jedním z nejznámějších jazzmanů u nás. V 60. letech stál u zrodu československého moderního jazzu a od svého vstupu na scénu doteď nepolevil ve veřejné aktivitě coby známý muzikant, performer a vypravěč peprných historek.

Oslovili jsme několik zastupovaných autorů, kteří nám prozradili svůj hudební zážitek roku 2017. A jaké zážitky to byly?

28. dubna oslavil pětaosmdesáté narozeniny významný hudební skladatel a pedagog Marek Kopelent. Při této příležitosti jsem s ním rozmlouval o jeho důležitých životních i profesních milnících.

Po zhlédnutí první předvolební debaty jsem byl postoji a názory představitelů hlavních politických stran opět překvapen, i když tentokrát v opačném smyslu.

Jen ojediněle objevíme v hudební historii období, v němž z jediné země vzejde nevídaný sled výrazných osobností. Po právu se tedy dnes ohlédneme za světovými českými klasiky osmnáctého a části devatenáctého století, kteří dobývali celou Evropu.

Po republice bují už hezkých pár let móda revivalových kapel. Klubové publikum je má rádo. Slyší oblíbené skladby v živém provedení a nemusí poslouchat reprodukovanou hudbu, která, byť co nejlépe nahraná, je mrtvá. Dobře se při tom pije.

Série rozhovorů s hudebními redaktory veřejnoprávního a soukromého rozhlasového vysílání

Vždy jsem cítil potřebu se vyjadřovat, angažovat a snahu pomáhat ve svém okolí. Jsem tak trochu patriot města, státu i národa

Autoři si za reprezentativní vzorek EU jako celku zvolili chování spotřebitelů v Německu, Polsku, Velké Británii, Španělsku, Francii a Švédsku. Dotázáno bylo 30 tisíc respondentů

Celý ten dům se stal jakousi mou hudební dílnou, a tak – i když jsem se skutečnému studiu příliš nevěnoval – jsem tam byl skoro pořád. AMU pak už byla jiná kapitola. Ačkoli mi studium mnohé dalo a rád vzpomínám zvláště na hodiny s panem profesorem Kurzem, jaksi intuitivně jsem cítil, že přetahuji.

… Jenomže do toho přišla revoluce… A nastal druhý propad, podobný tomu předchozímu. Bylo to tak frustrující, že jsem se rozhodl činnost kapely ukončit.

Vzdělání vnímám jako klíčový prvek. Podpoříme a sami vytvoříme vzdělávací projekty, které pomohou hudebním umělcům a budoucím manažerům získat know-how, která je ze strany zahraničních partnerů požadováno. Do konce roku připravujeme tři workshopy se zahraničními mentory na téma anglických textů, digitálního marketingu a manažerských dovedností.

V dnešním závěrečném dílu si povíme něco o základních ekvalizačních a dynamických úpravách.

Kolik musel autor, který je zároveň autorem hudby i textu, prodat nebo mít zhlédnuto či odvysíláno měsíčně skladeb v roce 2016, aby jeho autorská odměna dosáhla minimální měsíční mzdy 9 900 Kč?

Písničku Citizenship, kterou mu otextovala Patti Smith, ale od piana nezahrál, byť to před turné slíbil. Na poslední chvíli se totiž rozhodl nabídnout ji v původní kytarové verzi, té syrovější a energičtější.

Na emancipaci jsem se díval i z druhé strany. Jsem totiž přesvědčen, že i chlap se někdy může cítit jako žena a být stejně jemný a citlivý. Všichni se můžeme proměnit a pak se zase vrátit. Když jsme vystupovali nalíčení, holky z toho byly nadšené.

V našem tisku se určitě spolehlivěji dočtete o tom, kdo a kde se z pop/rock muzikantů opil, zdrogoval, rozvedl, oženil nebo si pořídil nový účes, než o koncertním úspěchu české dechové kapely ve světě. Říká se tomu „kálení do vlastního hnízda“ a je to ze stejného soudku jako sycení češtiny angličtinou při současném prznění obou jazyků.

Začal jsem hrát pouze jedním prstem, pak jsem přidával další. Když jsem se vrátil zpátky domů do Newcastlu, rodiče nemohli uvěřit, že jsem se kromě piana naučil hrát ještě na keltskou harfu, a hned mi ji koupili. Byla z Irska a udělala mi velkou radost.

Nahrávání zpěvů a akustických nástrojů můžeme principiálně shrnout takto: Co slyším já, to slyší ve stejném místě vhodně zvolený mikrofon. S důrazem na slova „vhodně zvolený“ a „stejném místě“.

Když mě rodiče přihlásili někdy v roce 1967 do hudebky v Hodoníně, maminka se rozhodla pro cello, neboť, jak říkala, „housle skřípou, harmonika se hodí akorát do hospody a na klavír nemáme ani peníze, ani místo v bytě“. Musím říct, že jsem jí za to rozhodnutí dodnes vděčný.

Začal zpívat a hrát jen tak pro radost, okouzlen černošskými spirituály. Před sedmapadesáti lety stál u zrodu Spirituál kvintetu, kterým za tu dlouhou dobu prošlo mnoho významných osobností české hudby.

Po léta mne zajímala a dojímala skutečnost, že jsme z Čech a Moravy dodali světu stovky osobností, které hudební dění poznamenaly zásadním způsobem jako skladatelé, interpreti či pedagogové a řada z nich je uznávána i po letech naší hudební současností. Některé bych chtěl připamatovat…

Vnímám, že generace mých vrstevníků je silná, osobitá a především otevřená v nejširším slova smyslu. Je to skupina nadšených umělců, která, jak věřím, připraví podmínky pro navrácení jisté společenské prestiže soudobé hudby u nás a očistí ji od traumat, sporů a stereotypů minulosti.

Přímé rozúčtování spočívá v tom, že peníze, které OSA inkasoval, se po odečtení režie OSA (15 %) rozdělí mezi všechny autory a nakladatele skladeb užitých na dané akci, a to poměrně podle stopáže děl.

Já osobně opravdu nemám rád argumenty, které občas ještě dnes slýchám kolem sebe, typu: „Takhle jsme to dělali vždy, tohle bude fungovat i dál.“

Dodnes si vážím morálky svých pánů profesorů a jejich přístupu k nám studentům, že nás vychovávali k lásce k české historii a české kultuře.

V loňském roce jsme skladatelům a textařům, jejich dědicům a nakladatelům z celého světa rozúčtovali na autorských honorářích nejvíce ve své historii. Bezmála 788 milionů Kč bylo rozúčtováno mezi rekordní počet 138 338 domácích i zahraničních nositelů práv.

Nikdy mi při aranžování nešlo pouze o rekonstrukci nahrávky, k níž se partitura buď nedochovala, nebo prostě nikdy neexistovala, protože spousta filmové hudby vznikala během studiové práce.