Články

Ten náš jazz byl hodně generační záležitost. Hudba určité mladé generace, do které jsme patřili jak my, tak i naše publikum. Nebylo zvláštností, že jsme hráli pro plnou Lucernu. A vidíte, dnes je tady hodně mladých muzikantů, a výborných, ale chodí na ně jen málo mladého publika.

Jak je možné, že ve Francii platí polovinu nákladů umělcova videoklipu stát? Jak to, že v Kanadě platí náklady na turné mimo Kanadu často stát? Jak to, že jedno procento státního rozpočtu Jižní Koreje jde na podporu kulturního byznysu?

V kostele jsem v pěti letech začínal jako ministrant, v deseti vystoupil na kůr jako varhaník a není od věci, že jsem začal komponovat duchovní skladby z vlastní potřeby nebo na četné výzvy.

Připadalo mi jako zázrak, když jsem si mohl vyfotit Václava Havla se Stouny, s Bobem Dylanem, se Steviem Wonderem, s Joan Baez či Lou Reedem. Nebo také Mejlu Hlavsu, jak hraje s Lou Reedem v Bílém domě pro amerického prezidenta Billa Clintona a českého prezidenta Václava Havla a ti u toho trsají rokec.

I když úspěch je to spíš pohledem zpět. Sám Vitouš to pro magazín Opera Plus komentoval slovy, že „život jazzového hudebníka je prostě z ruky do huby“.

Když mi bylo sedmnáct a chodil jsem s akustikou po hospodách a mejdanech, měl jsem jenom od Boba Dylana repertoár tak na hodinu a půl. A pak to byli samozřejmě Rolling Stones a Beatles.

Publikace vznikala k příležitosti 100. výročí založení OSA, které oslavil v roce 2019. Přináší průřez nejoblíbenějšími a nejvýraznějšími písněmi období 1919–1960 a snaží se přiblížit tvůrce i příběhy vzniku stěžejních hudebních děl jednotlivých dekád.

Mám tyhle momenty, kdy to všechno zapadne do sebe, hrozně ráda. Jenom pořád nemůžu přijít na to, jak je cíleně vytvořit. Prostě se stanou.

Přední umělci české scény natočili ve spolupráci s organizátory festivalu United Islands of Prague album s 15 písničkami, které jsou určené především pro děti, ale i dospělé.

Já jsem věděla, jaký ten festival chci mít, a takový ho mám. Měla jsem od začátku jasnou vizi a společnými silami se nám ji podařilo naplnit. Ale jestli to vydrží takhle dlouho? Nad tím jsem nepřemýšlela.

.. větší a střední vydavatelé se začali věnovat v podstatě jen těm „ekonomicky zajímavým“ metalovým formacím a zbytek kapel se pomyslně stáhl do undergroundu – rozumějte k malým, specializovaným labelům, kde se povětšinou odehrávalo to v daném žánru umělecky nejzajímavější či nejprogresivnější.

Nicméně při této malé inventuře mojí filmografie jsem si uvědomil důležitější a podstatnou věc: že jsem pomohl štěstí točit se spoustou úžasných osobností – tím, že jsem si vybíral pouze ty, kterých si vážím, které mám rád.

Cerha s Kantorem přišli s neobvyklou koncepcí vokální rockové hudby. V duchu tehdejší filozofie experimentální rockové hudby a písničkářské scény vytvořili svou vlastní představu spojení rocku a vážné hudby, poezie a divadla, angličtiny a slovanské jazykové kultury.

V hudbě jsem maximálně odpovědný. A těžko snáším nezodpovědnost kolem sebe, pokud se mě dotýká. Nezodpovědní lidé jsou někdy géniové, oni s tím i umějí žít, a navíc jim to prochází. Ale proč se jimi obklopovat? Ať si ty nervy vydrásá někdo jiný za mě.

Zdánlivě formální věc bude velkou zkouškou úcty a respektu k duševnímu vlastnictví. Je velmi pravděpodobné, že práva vás, autorů, budou čelit snaze o okleštění nebo vytvoření šedé zóny, kde bude možné kličkovat mezi paragrafy. Dokonce hrozí, že vy, autoři, přijdete o významnou část autorských odměn, pokud projdou chystané návrhy různých poslanců, kteří projednávání novely budou chtít zneužít ke svým vlastním zájmům.

Rok 2020 kulturních zážitků bohužel příliš nepřinesl. Ale i tak jsme se zeptali našich zastupovaných autorů, co pro ně bylo nejzajímavějším kulturním zážitkem.

Zlatá cena osa, Zlatý fond osa - autor, skladba, Cena za propagaci a šíření české hudby, Populární skladba roku, Vážná skladba roku, Nejúspěšnější skladatel populární hudby, Nejúspěšnější textař, Nejúspěšnější skladatel vážné hudby …

Abychom více přiblížili veřejnosti opravdu aktuální úspěšnou tvorbu jak v oblasti vážné, tak populární hudby, rozhodli jsme se omezit výběr hudebních děl ze statistik.

Je dobře, že jenom zmáčknete knoflík, a můžete mít hudby, kolik chcete. Dřív bylo jen Radio Luxembourg. Na druhou stranu je dnes žánrů moc. A každý chce zpívat anglicky.

Posluchače si Indi, který označuje kontrabas za svou životní lásku a posedlost, získává technicky precizní hrou a poutavou interpretací barokních skladeb i hudby 19. a 20. století.

Líbí se mi, že člověk má možnost spolupracovat se zahraničním producentem, například z Nizozemska, ke kterému by si asi jinak těžko hledal cestu.

Je velice těžké hodnotit umění. A v jazzu je to snad ještě těžší než v jakémkoliv jiném hudebním žánru. Mnoho lidí si myslí, že by se hudba snad ani porovnávat neměla.

To ale nikdo netušil, že v čase nejtužší normalizace, v roce 1975, na zapřenou, protože Uhde byl beznadějně zakázán, vzejde z jeho pera „nejlepší český muzikál všech dob“ – Balada pro banditu.

Divadlo i hudba mají možnost divákům a posluchačům nabídnout něco mimořádného, a proto jsou mi kombinace takových neskutečných věcí blízké.

… zažívají velmi nejistou dobu. Nutí nás to hledat nové cesty pro umění, být hodně kreativní. Zároveň je potřeba řešit i otázku živobytí, rozprostřít příjmy ve více zdrojů.

Původem českolipský hudebník Jakub König je umělcem v širokém slova smyslu. Píše texty a knihy, maluje obrazy, pořádá výstavy. A samozřejmě nahrává hudbu. Fanoušci ho již dobře znají jako člena skupiny Obří broskev nebo pod maskou tajemného písničkáře Kittchena.

Někdy se mi po těch časech stýská, po těch toulkách. Sice bych mohl nějakou podniknout, asi by to nikomu nevadilo, ale už mě to tolik neláká. Hodně věcí se mění, ještě že ta muzika zůstává. A v ní se dá toulat pořád.

Životní příběh jediné české hudebnice, jež dosud získala prestižního Oscara, by sám mohl aspirovat na zlatou sošku. Je v něm velká láska, ale i zklamání, naděje, úspěchy i zvraty. Markéta Irglová je dalším z muzikantů, kteří udělali díru do světa.

Hudební žebříčky na celém světě rovněž sledují celkové prodeje jednotlivých nahrávek, gramofonové firmy jim udělují zlaté a platinové desky (počet nutný k získání některé z těchto trofejí se v posledních letech rapidně snižuje), přičemž je zajímají především ty, které převýší magickou milionovou hranici.

Řeč bude nikoli o jednom, ale o čtyřech festivalech. Pojítkem mezi nimi je skutečnost, že se ve své dramaturgii zabývají klasickou hudbou.

Co mají společního Vladimír Merta, Luboš Pospíšil, Oskar Petr a vlastně i Olympic nebo Lenka Dusilová? Ondřeje Fencla.

Vždycky máte na výběr, jen je potřeba počítat s následky svých rozhodnutí. Je potřeba si to asi dobře rozmyslet, myslím, že je fajn být pro posluchače nějakým způsobem konzistentní, uchopitelný, ale zároveň ho nenudit.

Své příznivce nezklamali a se skočnou písní, která s humorem vypráví o finanční tísni dnešních hudebníků, desetkrát za sebou ovládli hitparádu Evropy 2

Různé písničky jsem skládal už od útlého věku, ale byly to spíš takové neohrabané pokusy, protože tehdy se na konzervatoři vyučovala jenom kompozice klasické hudby. Ale táta mi domluvil soukromé hodiny u tehdejší ikony populární hudby, hudebního skladatele a hitmakera Bohuslava Ondráčka.

Valné shromáždění se ovšem uskutečnilo mimo vlastní zasedání, a to formou korespondenčního a elektronického hlasování o návrzích předložených valnému shromáždění ke schválení. Nebyla tak ochromena činnost, rozvoj ani plnění zákonných povinností OSA tak, jak mu ukládá autorský zákon a další právní předpisy.

S Petrem Ostrouchovem jsme se domluvili, že budeme točit písničky. Nejdříve jsme probrali, jaká hudba se nám líbí. Padala jména jako Tom Waits nebo hrající producent T Bone Burnett. Nechtěli jsme nikoho kopírovat, jen jsme si ujasňovali náš hudební vkus. Od toho jsme se odrazili a začali rovnou točit.