Nasazování křídel - Moje cesta k dokumentu
Když jsem byla malá, vedli mě moji rodiče k poslechu vážné hudby. Můj táta, dokumentarista Jan Špáta, mě učil, jak se s hudbou ve filmu pracuje. Vyprávěl mi o ní jako o jednom z nejdůležitějších filmových vyjadřovacích prostředků. Té chvíli, kdy ve filmu nastoupí hudba, říkal nasazování křídel. Měl na stole barevné papírky, na kterých měl vypsané scény z natočeného filmu, a řadil je do výsledné dramaturgické koncepce.