Články

Nejlepší písně jsou vždy pevně spojeny s realitou a odráží se v nich prožitá situace, událost i pravdivost života. Své o tom vědí i známý ostravský herec a zpěvák Štěpán Kozub a muzikant, textař a bavič Jiří Krhut, kteří loni vydali úspěšnou debutovou desku Prásknu bičem.

Když jsem byl požádán, abych napsal pokračování svého zamyšlení, které bylo uvedeno v Autor in, řekl jsem si, že bych rád vzdal hold hudebním vztahům, které jsem poznal u svých učitelů, mentorů a vzorů.

Mám pocit, že v posledních letech se zpívání v přírodě, jak se dělo dříve, úplně vytratilo. To jsem si uvědomila v době, kdy nám zakázali hrát „dole“. A tak jsem koncerty přesunula přímo na vrchol Lysé hory.

Bigbít to měl mnohem těžší než jazz. „Máničky“ si v televizi musely sponkovat vlasy, byly neustálé výhrady k oblečení atd.

Hodně lidí sice říká, že ve zkušebně funguje nějaká chemie, což je tedy pravda, ale ne vždycky. Občas je to i trápení, pokud nápady nepřicházejí.

Moji spolužáci popadli mou chabou pravou ruku, vztyčili ji nahoru, a já byl kapelou vyzván, abych přišel na pódium. K naprostému úžasu Mustangů a celého sálu jsem pak zahrál perfektně a bez chyby úvodní hammondový part písničky Child In Time.

I já jsem od dětství dělal spoustu věcí kvůli holkám jako táta, včetně chození do tanečních. Ale hudbě jsem se vždy věnoval primárně kvůli sobě, protože mě strašně bavila.

Rok 2021 se stále ještě nese ve stínu pandemie, minimálně polovina roku byla kultuře nepřející a koncertní sály i divadla byly kvůli vládním restrikcím uzavřeny. Ale i tak jsme se zeptali hudebních publicistů, kteří do Autoru in přispívají, co pro ně bylo v tomto roce nejzajímavějším kulturním zážitkem.

Za užívání autorských děl platformy platí autorské odměny, které OSA následně vyplácí zastupovaným autorům.

Protože jsem na přelomu šedesátých a sedmdesátých let produkoval gramofonové desky rozhlasového orchestru (pak profesi producenta s postupným utahováním šroubů zrušili jako zbytečný imperialistický import), měli jsme k sobě se Zdeňkem Rytířem hodně blízko.

Ladislav Vostárek se do obecného povědomí zapsal především jako textař a manažer skupin Katapult, OK Band, Turbo a Mýdlo. Je spoluautorem dlouhé řady jejich hitů, včetně těch takříkajíc nesmrtelných.

Letos v září tomu bude 40 let od založení Vokalízy. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem na procházce s přítelem po Karlově mostě vyslovila otázku: Proč vlastně zpěváci menšinových žánrů (jak se tehdy jazzu, blues a rocku říkalo) nemají svůj pravidelný festival ve Velkém sále pražské Lucerny?

O jeho životě a díle se dočteme v encyklopediích, něco stihl sám popsat v knize vzpomínek Zpívající memoáry aneb Když archiv zakuká. Mnozí z přátel a svědků jeho životních peripetií už nežijí – Šrut, Skoumal, Jakoubek, Havel, Voskovec… Přidejme tedy, dokud ještě můžeme, pár vzpomínek novinářky.

O tom, že spolu jednou budou tvořit, snili Jordan Haj a jeho bratranec Givinar Kříž už od jejich společného dětství. Nejdříve se potkali ve stejných kapelách (např. Peter Pan Complex, Kapitán Demo) a před lety se sešli i v režisérských křeslech.

V době, kdy fotoreportér Jan Šilpoch pracoval v časopise Mladý svět, chyběl jen na málo letních festivalech. V 80. letech minulého století byly velkými fenomény folk, festival Porta a další velké amfiteátry s neopakovatelnou atmosférou ve znamení kytary.

V květnu oslavil sedmdesáté narozeniny a zároveň získal Zlatou cenu OSA za celoživotní přínos. Ondřej Soukup je jako autor nebo producent podepsaný pod řadou výrazných skladeb. V rozhovoru však došlo i na to, kdy naposledy hrál na baskytaru, s níž kdysi doprovázel Karla Gotta i Pražský výběr.

Studentka pražské HAMU, která do své kompoziční tvorby promítá vlastní výzkum zvukových iluzí a sluchových paradoxů a jejíž skladby si začínají razit cestu i na zahraniční koncertní pódia, se stala laureátkou ceny OSA pro nejúspěšnějšího mladého autora vážné hudby.

Už je to čtvrt století, kdy se z party šestnáctiletých kluků z kapely Chaozz staly nečekané hvězdy tuzemské populární hudby. Album …a nastal Chaozz s hity jako Televize nebo Policijééé způsobilo v roce 1996 poprask rovným dílem v mainstreamu i undergroundu.

Je velmi pravděpodobné, že práva autorů budou čelit snaze o jejich okleštění nebo vytvoření šedé zóny, kde bude možné kličkovat mezi paragrafy. Hrozí, že autoři přijdou o významnou část autorských odměn, pokud projdou chystané návrhy různých poslanců, kteří projednávání novely budou chtít zneužít ke svému zviditelnění před podzimními volbami.

Pro další díl našeho seriálu o autorském právu jsme záměrně pro toto číslo, které vychází krátce před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny, vybrali téma, které ve společnosti jitří emoce a spouští lavinu vášnivých diskusí.

Nikol Bokova převzala ocenění za nejlepší jazzovou skladbu mladého autora do 35 let z rukou zakladatele Bohemia JazzFestu Rudyho Linky na slavnostním předaní, které se konalo 16. července 2021 v prostorách Vrtbovské zahrady na Malé Straně v Praze.

Zpěvák skupiny Slza obdržel Výroční cenu OSA pro nejúspěšnějšího autora populární hudby do třiceti let za pět minut dvanáct: dva dny před svými třicátinami.

Zpěvačka a autorka Lenka Dusilová s bytostnou potřebou proměny mluví v rozhovoru o ponoru do kostní dřeně: hledačském putování k podstatě vlastní osobnosti, při kterém je někdy potřeba opustit dosavadní hudební rámec.

Slovenská hudobná scéna prešla od roku 1989 búrlivým vývojom. Jeho výsledkom je stále aktuálna otázka povinných kvót vo vysielaní elektronických médií.

Jak mít rád hudbu? Stejně bychom mohli uvažovat v případě architektury, výtvarného umění, ale i fotografie, tance, sportu, přírody, filmu či divadla. To, že máme něco rádi, je dáno naší schopností vnímat nejen sebe, ale i okolí, prostředí a atmosféru světa okolo nás.

„Měl jsem problémy s levou rukou, takže jsem byl vlastně docela rád, že se nehrálo,“ odpověděl mi folkový a trampský bard a úspěšný hudební podnikatel v jedné osobě Jaroslav Samson Lenk na otázku, jak přečkal koronavirové období se všemi jeho lockdown

Ve dvacátých letech napsal skladatel Jaromír Vejvoda nenápadnou polku, která záhy zlidověla bezmála po celém světě. Škoda lásky se zpívala na bojištích druhé světové války, zněla v americkém raketoplánu a stala se předmětem nejedné prohrané sázky.

V roce 1991 stál u zrodu hudebního časopisu Rock Report, později známého jako REPORT. Vydavatel, manažer a občasný novinář Jarda Hudec dodnes provozuje jeho on-line verzi iREPORT.cz

Zlatou cenu OSA si odnesl Ondřej Soukup, Marek Ztracený získal titul Nejúspěšnější textař a skladatel populární hudby

Ochranný svaz autorský (OSA) vyhlásil vítěze 16. ročníku Výročních cen OSA za rok 2020. Marek Ztracený získal hned dvě ocenění – Nejúspěšnější skladatel populární hudby a Nejúspěšnější textař

Dá se očekávat, že v nedaleké budoucnosti část mechanické práce při tvorbě hudby zastanou techniky umělé inteligence. Skladatel naznačí, jakou by si přál melodii, načrtne vedení hlasů, vymezí celkovou strukturu a nechá umělou inteligenci, aby nabídla možná řešení, která pak jen zkoriguje.

Nemám nic proti kritice, každý má právo vyjádřit svůj názor, ale ocenil bych, kdyby ji do médií, která se tváří jako odborná periodika, psali lidé, kteří jsou skuteční odborníci – nikoliv diletanti, kteří o daném oboru nemají nejmenší ponětí.

Publikace vznikala k příležitosti 100. výročí založení OSA, které oslavil v roce 2019. Přináší průřez nejoblíbenějšími a nejvýraznějšími písněmi období 1919 – 1960 a snaží se přiblížit tvůrce i příběhy vzniku stěžejních hudebních děl jednotlivých dekád.

Posledních dvacet let je Roman Bělor ředitelem festivalu Pražské jaro. „Hlavně je potřeba neustrnout a umět dávat prostor novým věcem,“ říká.

V prosinci oslavil pětasedmdesáté narozeniny textař, scenárista a dramatik Pavel Cmíral, který se při této příležitosti poohlédl po svých životních i profesních milnících.

Když jsem byla malá, vedli mě moji rodiče k poslechu vážné hudby. Můj táta, dokumentarista Jan Špáta, mě učil, jak se s hudbou ve filmu pracuje. Vyprávěl mi o ní jako o jednom z nejdůležitějších filmových vyjadřovacích prostředků. Té chvíli, kdy ve filmu nastoupí hudba, říkal nasazování křídel. Měl na stole barevné papírky, na kterých měl vypsané scény z natočeného filmu, a řadil je do výsledné dramaturgické koncepce.