Články

S provedením svého Requiem v NY jsem byl maximálně spokojen, sólisté, sbor, orchestr i dirigent Kent Tritle byli senzační, podali ohromný výkon.

Tento článek píši z toho důvodu, že chci tento nástroj pozvednout z ilegality a prezentuji zde učitele, akordeonisty, skladatele – aranžéry, recenzenty.

Pokud jsou vaše díla pravidelně hrána – ať už vámi nebo jiným interpretem – v ustáleném programu, tedy na koncertním turné, na opakujícím se klubovém vystoupení apod., posílejte nám playlisty takových produkcí.

Autorské odměny rozúčtované na zahraniční autory zasílá partnerským zahraničním ochranným organizacím k výplatě pro jimi zastupované autory. Významná část rozúčtovaná

Klavír byl pro mě velmi přirozenou hračkou. Že se dá pinkat na jeho klaviaturu, to mě ani tak nezajímalo. Ale daly se do klavíru házet různé dráty, které na strunách skvěle drnčely.

Chodím ráno běhat do Průhonic. Doběhl jsem zpocený k autu a vidím, jak dva ošetřovatelé vedou krásnou mladou holku, učí ji chodit o berlích. Okamžitě mě napadl čtyřtaktový motiv, napsal jsem si jej na kus zmačkaného papíru. Motiv jsem později zpracoval do skladby Girl with One Leg, pro housle a marimbu.

Moje generace se na koncertech vyskytuje v menšině. Převažují čtyřicátníci a padesátníci. Těch ještě mladších lidí ale stále přibývá. A co je důležité, jsou to často lidé, kteří si to našli sami. Třeba teď na festivalu Trutnov, tam bylo mladých, co zpívali nové texty…

My jsme tehdy pracovali jako parta a každá dobrá písnička, text nebo melodie vznikala kvůli tomu, abychom se s ní dostali na vrchol. Pak to končilo u toho milionu prodaných desek. Něco jsem napsal já, něco Michal. A zase jsme u toho, všichni lidé si myslí, že všechno co zpívá, si sám i napsal. Ale my jsme si tohle už dávno vysvětlili.

Nemluvil bych o poslání, ale spíš o naší ambici vytvořit hudební aplikaci, kde budou dostupné všechny skladby z našeho kulturního prostoru. Jedinečné místo pro hudbu, kde najdete opravdu všechny skladby, které vás mohou zajímat.

Autoři zhruba tuší, že při rozúčtování živé hudby na OSA písničky s 12 body dotují hudbu vícebodovou, tedy hlavně vážnou a jazzovou. Je to samozřejmě pravda, ale těchto penězotoků uvnitř rozúčtování veřejného provozování živé hudby je povícero.

A když už máte pocit, že ten „hrách na stěnu házíte“ už po tisícátépadesátédruhé, mít trpělivost hodit ho ještě po tisícátépadesátétřetí. Existuje totiž možnost, že se to někdy kolem čtyřtisícového hodu zlomí, ten hrách někdo chytne a hodí ho daleko za České hranice.

Dnes je velmi obtížné dostat se na nějaký velký český festival, a to i přesto, že kapela dělá kvalitní hudbu a má své fanoušky. Většina line-upu je obsazena stále stejnými jmény a pokud člověk nemá přímou vazbu na někoho z pořadatelů, je takřka nemožné se na festival dostat.

Když jsem říkal svému známému, že album vydáváte u Supraphonu, že ho podporuje OSA a my se máme setkat v kavárně Slávia, pronesl, že vlastenečtější album si už neumí představit.

Je vůbec možné uměleckou tvorbu „ocenit“? Tvoří umělec proto, aby byl svou činností v nějaké soutěži? Zde se přeci nedá měřit čas běhu, výška skoku, délka hodu. Jaké parametry se tedy dají použít na básníka, malíře, sochaře, skladatele? Vzpomeňme si na anglické rčení: Krása je určena očima, které na ni pohlížejí.

Autor se bude rozhodovat podle kvality služeb, které mu kolektivní správce nabídne a současně podle schopnosti zobchodovat jeho autorská práva. Zákonitosti, které platí pro hmotné statky, jednoduše neplatí pro statky nehmotné, jakými autorská práva jsou. Uživatel v podobě rozhlasového nebo televizního vysílatele potřebuje pro své vysílání získat práva k celosvětovému repertoáru.

Domnívám se, že jeden obrázek může vydat za několik stran textu, obzvláště když je text nezáživný a obtížně srozumitelný. Tentokrát jde o grafické zpracování rozúčtování rozhlasového vysílání, které je ještě o něco složitější, než veřejné provozování živé hudby.

Rozúčtovací řád OSA, který detailně popisuje postupy při rozúčtování tržeb za poskytnuté licence mezi nositele práv, je dokument složitý a nečtivý. Ale základní pravidla, na kterých je rozúčtování postaveno, zase tolik složitá nejsou. Pokusili jsme se je v následujícím textu co nejjednodušeji popsat a vysvětlit.

Je hodně autorů, kteří píší pro nahrávací společnosti a různá další média. Avšak psát pro divadlo, to je hodně těžká práce, která vyžaduje také literární řemeslo, zkušenost, porozumění dramatické stavbě... To je těžké. Nemůžete jen tak napsat písničku a čekat, že to bude fungovat.

Když někdo v divadle škrtne tři stránky mé hry a v té jevištní realizaci to funguje dobře, je mi to jedno. Stejné je to i u těch překladů.

Jsem dalek toho, abych tady říkal, že vážná muzika je něco hoch a tohle to je…, jak jsem uváděl u Strausse… To ale neznamená, že bych si nevážil melodického talentu Michala Davida, ale poslouchat to nemusím.

Vydat fyzické album podle mě smysl má, ale nikoli jako prostředek k nějakému dlouhodobému finančnímu záměru. Myslím, že dnes fyzické album v podobě CD slouží spíše jako prezent.

Licence Creative Commons jsou vhodné pro autory, kteří si nenárokují honorář za svoji tvůrčí činnost, protože tvorba není jejich profesí / prací, ale výhradně jejich koníčkem, který provozují ve volném čase.

Korunová hodnota bodu se tradičně vypočítávala po skončení rozúčtovacího období jako podíl: „celkové inkaso v dané oblasti za dané období“ děleno „součet bodů všech užití v dané oblasti v daném období“. Takto vypočtená KHB je exaktní číslo, při rozúčtování s jeho použitím se veškeré zinkasované autorské odměny bezezbytku rozdělí na užitá díla a mezi jejich nositele práv.

Podíl mezi historickou, klasickou, soudobou i tou ostatní hudbou včetně jazzu se dlouhodobě řídí stejnými kritérii, která vycházejí z objektivních zájmů většiny festivalových návštěvníků. Ten je tradičně soustředěn na onu hlavní linii světové vážné hudby zhruba od baroka po romantismus a první polovinu 20. století.

Nepotřebuji chrlit každý rok muzikál a vytvářet komerční rychlokvašky, které mají pomíjivou hodnotu. Mám v plánu jedno silné téma a chci, aby přirozeně dozrálo.

Program Partnerství má za sebou první období své existence. V tomto počátečním časovém úseku bylo zejména potřebné formulovat jasné zásady pro chod projektu a dále bylo žádoucí oslovit v širším spektru pořadatele hudebních produkcí, aby start tohoto způsobu spolupráce mezi OSA a provozovateli jeho repertoáru byl co nejplynulejší.

Po čase nám už samotná hudba přestala stačit. Kombinovat hudbu s ostatními druhy umění je jednou z možností, jak zážitek všech zúčastněných – publika i účinkujících – posunout výš. Představte si například kinokoncert, kdy máte muziku k němému filmu naživo, navíc ještě v zajímavém prostředí...

Spousta lidí se nemůže vyrovnat se skutečností, že Oceán prostě může a chce fungovat dál. Na světě je spousta kapel, kterým smrt vzala kolegy. Neznamená to však, že je nutnou povinností i v takovém smutném případě, činnost kapely ukončit.

Neplánoval jsem, že se budu živit hudbou, ale když už o tom mluvíme, neplánoval jsem ani to, že se budu živit něčím jiným. Neumím si teď představit, že bych dělal kromě muziky něco jiného, takže asi je to tak, že jsem plánoval nedělat nic jiného než hudbu.

Jednoduše a prostě – hudba je umění, je těžké ji měřit a porovnávat, podléhá individuálnímu vkusu a potřebě. Určité základní rozdíly však mezi žánry existují.

Zažíváme s Tomášem hrozné věci. Oba nás pozvali coby hosty do jednoho pořadu v rádiu, kde se konal hodinový rozhovor, ovšem pustit mohou pouze 30 vteřin tvojí skladby.

Uměl hrát na několik hudebních nástrojů, složil asi 70 uznávaných skladeb – písní, klavírních skladeb, skladeb pro menší komorní soubory i skladby orchestrální.

Hádal jsem se s učitelkou, že chci hrát Bacha, že techniku se můžu naučit zrovna tak na Bachovi – prostě už odmalička mi vadila povrchní hudba. Odešel jsem z lidušky a chodil na hodiny ke studentce AMU, která na mě byla přísná, ale mohl jsem hrát Bacha i jazzové etudy.

Na YouTube jsem nedávno našel od nějakého DJ předělanou skladbu Chválím tě, země má. Nikdo se nás na to samozřejmě nezeptal a je to hrozný. To je smutný, že k tomu někteří lidé takto přistupují.

I když jsou Pueri Gaudentes dnes hodnoceni jako nejlepší chlapecký sbor v Praze, jeho sbormistryně i členové neustále usilují o další zdokonalení pěveckého výkonu ve stále náročnějším repertoáru.

Blíží se konec roku a tak je na místě krátké bilancování, co se nám v roce 2010 povedlo a kde máme stále rezervy. Své hodnocení rozdělím do dvou základních pohledů – inkasního a procesního.