Články Autor IN

Abych se v New Yorku uživil, musel jsem ze začátku brát ke hraní kdeco, mezi jiným i vystupování na večírcích a svatbách. Tam s hammondkami moc nepochodíte. Je potřeba mít takové zvuky, jako jsou na nahrávce.

Pozorní posluchači si zajisté povšimnou dvou užitých posloupností – vyšších harmonických tónů, což je symbolika mikrokosmu, a kvintového kruhu, jenž symbolizuje makrokosmos.

Většina skladeb totiž vzniká tak, že je nejdříve složena hudba a na ni poté textař napíše text. V případě tohoto CD jsem však pracoval opačným způsobem, což praktikuji již od mládí, a domnívám se, že pokud má skladatel k dispozici inspirativní text, může tímto postupem dojít k zajímavějšímu výsledku.

Samozřejmě že v kapele nikdy nemůže fungovat úplná demokracie a ani my ji nemáme. Ale kluci mi věří a já je nepodrazím. Hladověli jsme spolu a budeme spolu i jíst. Prostě se o to postarám.

Při rozpravách nad duševním vlastnictvím a autorským zákonem jsem si občas vzpomněl na komořího Langa ve filmu Císařův pekař a pekařův císař, který promlouvá k císaři Rudolfu II.: „Milosti, nenechte prchlivost cloumat svým majestátem.“

Návštěvník si může zahrát na vybrané hudební nástroje nebo zazpívat do ozvučeného mikrofonu a vyzkoušet si tak pocit profesionálního hudebníka na pódiu. Toho často využívají pedagogové ze základních, středních i vysokých škol. Dle typu návštěvníků Popmuseum připraví přednášku, besedu, prezentaci.

Autor je bohužel někdy ten poslední, kdo se dozví, kdy a jak bylo jeho dílo užito. OSA za něj autorské honoráře vybere a dle hlášení uživatele (vysílatele, vydavatele či pořadatele koncertu) je následně rozúčtuje.

Kolektivní správci OSA, INTERGRAM, DILIA, OOA-S a OAZA se rozhodli vyjít vstříc požadavkům veřejnosti z řad uživatelů provozujících zejména restaurace, bary, provozovny obchodu a služeb nebo ubytovací zařízení.

Mnohokráte poznamenaly náš hudební vývoj osobnosti, které svůj osud dožívaly v zahraničí. A takřka vždy se za tím ukrývala politika.

Série rozhovorů s hudebními redaktory veřejnoprávního a soukromého vysílání

Hned tři ceny si na Výročních cenách OSA odnesl Richard Krajčo. Do Zlatého fondu OSA vstoupil Petr Skoumal a skladba Rosa na kolejích od Wabiho Daňka. Zlatou cenu OSA za přínos české hudbě si v letošním roce odnesl Karel Vágner. Operní pěvec Štefan Margita získal Cenu za propagaci a šíření české hudby.

Úřad posoudil Vaši žádost dle příslušných ustanovení autorského zákona, zejména ve smyslu čl. II bod 8 novely autorského zákona, a dospěl k závěru, že i přes skutečnost, že některé sazby v Sazebníku 2017 vybírané pro OSA byly navýšeny až o 50 %, tak z podrobného srovnání se sazbami zahraničních kolektivních správců (spravujících obdobná kolektivní práva jako OSA) z osmi referenčních zemí Evropské unie vyplynulo, že výše sazeb OSA se pohybuje spíše při spodní hranici intervalu rozpětí sazeb ...

„Je to zvláštní, ale u Martinů stačí jen několik taktů kterékoli skladby a je okamžitě rozpoznatelný.“ Čím to je? Někdo řekne melodikou a harmonií, jiný dodá typicky zvláštní poetikou, s nevšedně krásnou vnitřní náplní lidskosti a vztahu ke svému okolí.

Eurovize se sice poprvé vysílala v roce 1956, pro Čechy jde však přece jen o docela nový fenomén. Znamená to mimo jiné, že Česká televize několik let za sebou vysílala do soutěžního klání skladby a s nimi interprety, kteří neměli sebemenší šanci.

OSA zastupuje 3 500 000 autorů z celého světa, z toho 9 429 jich je domácích

… s návody na přizpůsobení podnikání novým požadavkům dle GDPR, jak se zdá, skončila. Nicméně proces přizpůsobení se požadavkům této evropské normy zahájený v OSA již v minulém roce nadále pokračuje.

Píseň Nuevas Tradiciones se stala na Bohemia JazzFestu 2018 nejlepší jazzovou skladbou autora Jan Mazura do 35 let. Kromě ocenění si autor skladby odnesl i šek v hodnotě 30 000 Kč, který daroval Ochranný svaz autorský v rámci programu Partnerství OSA.

Už nevím, kdo řekl, že když se na to, co je to blues, musíš ptát, tak to stejně nikdy nebudeš vědět. Odpovědí na tuhle otázku je spousta – blues je pocit, životní příběh…

Velice mi pomohla právě ta zkušenost ze sportu, protože jsem vždycky uměl zabojovat, abych vyhrál, ale zároveň jsem se naučil občas i prohrávat, což je ve spojení s určitou dávkou pokory velmi důležité.

Nejlépe se mi komponuje v noci, kdy se hladina kolektivního vědomí sníží na co možná nejnižší stupeň. Soustřeďuji se na atmosféru, ve které chci, aby skladba byla – jestli má být pozitivní, tklivá, pestrá nebo meditativní.

Posledních několik let jsem koncertoval opravdu hodně, tempo 150 vystoupení ročně ale dalo tělu zabrat, takže si potřebuji i trochu odpočinout a načerpat nové síly. Svůj návrat na pódia bych rád směroval právě k vydání nové desky.

Jedním z nich je klíčový návrh směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu (COM/2016/0593 final), který byl publikován v září 2016 a jehož cílem je především přizpůsobení autorského práva podmínkám rychle se rozvíjejícího digitálního prostředí.

Od začátku roku došlo ještě k dvěma zásadním změnám, o kterých bych se rád stručně zmínil.

Čekání na nápad a strkání jej do šuplíku jsou samozřejmě nejlepší řešení. Ve skutečnosti se před vydáním desky více scházíme, komponujeme a koncentrujeme se na konečné dílo.

Nerad bych ustrnul v tom, že budu kopírovat písničky V blbým věku, Anděl a další a doufat, že budou mít stejný úspěch. Neustále hledám cestu, která bude zajímavá a současně v něčem nová, s prvkem překvapení. I když je občas těžké, aby se v těch překvapeních neztratilo to, co dělá Xindla Xindlem.

A lituji taky toho, že v kavárně, kde jsem jako teenager často hrával na mandolínu, jedno odpoledne seděl u piana Bob Dylan, který mi říkal, pojď si, hochu, zahrát, a já jsem se styděl, tak jsem s ním nehrál.

Mohu říci, že jsme byli překvapeni i tím počtem, jelikož v tomto ročníku nám přišlo hned 39 přihlášek do všech sedmi kategorií. Ovšem pouze 32 z nich bylo tzv. platných.

V říjnu 2017 se stanice D-dur spolu s ČRo Jazz osamostatnily a již nejsou součástí Vltavy, která už nechce být vnímána jako stanice vážné hudby. Tou je teď D-dur, před níž stojí cesta k plnohodnotné hudební stanici, která musí oslovovat posluchače různého typu: od expertů přes ty, kteří v klasické hudbě hledají relaxaci, až k posluchačům „hledajícím“.

Můj kamarád Jan Beránek, který zpracoval přehled nahrávek pro knihu Jiřího Zapletala a Jiřího Mayera „Gustav Brom Můj život s kapelou“, uvádí, že se podařilo zmapovat 47 desek standardních, 218 SP, 127 EP, 170 LP, 8 speciálních, 4 CD.

Jeden z největších mýtů.

Třeba díky singlu Když nemůžeš, tak přidej víc jsme dostali neskutečné množství reakcí od posluchačů. Psali mi lidi, že je to jejich hymna, že si to pouští při běhání, v práci…

Vyúčtování honorářů probíhalo jednou ročně a v půlročním mezidobí byla vyplácena záloha. Vyúčtování však bylo značně netransparentní. Přehledně byly doložené pouze příjmy z prodeje gramodesek a kazet (prodeje bylo možné ověřit u vydavatele). U veřejného provozování nebylo jasné, za co a kolik vlastně máte dostat. Nějaké peníze hodily pravidelně, ale nikdy jsem neviděl žádný vyúčtovací řád.

Tak kromě již zmíněných rodičů jsem měla zajímavé učitele, kteří mě provázeli, a každý mi něco dal a něco mě naučil. Myslím, že to je taky důležité, aby těchto zdrojů bylo více, abychom se obklopovali zajímavými lidmi, byli otevření, zkoumali…

Je to vlastně strašně vtipný proces. Nejdřív jsem složila hudbu k filmu, pak jsem tu filmovou hudbu přearanžovala do samostatných písní na básně Barkovové, a abychom je mohli hrát s mou kapelou živě, bylo třeba je zase posunout a přiblížit našemu nástrojovému obsazení.

Ne nadarmo se říká, že pokud chceš složit hit, měl by zdánlivě připomínat nějaký jiný hit. Zní to dost drsně, ale občas tomu tak skutečně je. Nehodlám být v tomto soudcem, takže se mi ani nechce vyjadřovat k tomu, jestli to je, nebo není v pohodě.

Pro hudebníky první generace tancovačkových kapel to byla zvláště kolem poloviny 70. let jedna z mála příležitostí, jak zůstat alespoň amatérsky nebo poloprofesionálně u muziky.

Celkovou atmosféru koncertu mají v rukou diváci, já na ni jen reaguji. Mám výhodu, že na pódium vylezu bez trémy, ale je to stejné, jako když se v hospodě posadíte u stolu s někým neznámým a zábava se rozjede až poté, co si chvíli jen tak povídáte. Mám rád spíš takové divadelní prostředí, menší sály. Ze začátku spíš mluvím, říkám básničky, a když vidím, že lidé už jsou dost soustředění, mohu zpívat a hrát.

Začal jsem cvičit v průměru osm hodin denně, ale mnohdy jsem hrál i celý den, až jsem chytil zánět šlach. Strašně moc jsem to chtěl umět!

Z nově vzniklých písniček se vzápětí staly šlágry, takže další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Za nějaký čas jsem z Apolla odešel do Semaforu, kde mě Jiří Grossmann před svou smrtí požádal, abych po něm textařsky převzal zpěváky z jeho okruhu.

Je to dáno především závislostí OSA na fungování zahraničních autorských organizací – na úspěšnosti jejich licenčních procesů, na rozúčtovacích pravidlech, technické vybavenosti a nakonec i na kvalitě vyúčtovacích podkladů, které nám tyto sesterské organizace dodávají.

Výzkum došel ke zjištění, že nárůst stahování z nelegálních zdrojů se týkal hudby a seriálů. Naopak stahování filmů zaznamenalo pokles. Tato zjištění jsou o to více alarmující, vezmeme-li v úvahu, že dnes jsou na trhu již zcela běžně dostupné legální služby s kvalitním hudebním nebo seriálovým obsahem. Nejznámější službou v oblasti streamingu hudby je Spotify. Doslova ikonou legálního streamování filmů a seriálů se stala služba Netflix.

Hudebních festivalů v Česku je opravdu hodně a stále se učíme je dělat. Je jasné, že mnoho věcí závisí na výši dostupných financí. Nemá proto smysl naše festivaly porovnávat s akcemi v Německu, Nizozemsku nebo Švýcarsku.

Ty máš rád klasickou hudbu, tak musíš do Prahy, protože tam můžeš jít každou noc na koncert. Vím, že je to pro turisty. Ale to je jedno. Můžu jít do kostela, do divadla, do muzea nebo na koncert. Každou noc tu zní hudba.

Mistrovským dílem tohoto oboru je bezesporu hudba k filmu Mise, jejímž autorem je italský skladatel Ennio Morricone. Jedná se hlavně o část Gabrielův hoboj.

Kříženecký byl osamělý pionýr a u lidí s měšci nenašel pochopení. První komerční filmové společnosti zahájily pravidelnou výrobu až mnohem později, v roce 1910, ale pak se utěšeně vzmáhaly: ve dvacátých letech se už vyrábělo průměrně 20 celovečerních filmů ročně, v letech třicátých, po vybudování moderních ateliérů v Praze na Barrandově, už 30 až 40, ojediněle i víc než 50.

Kapela Jananas se na české hudební scéně pohybuje již řadu let. Důkazem jejich úspěchu je nejen série vyprodaných vystoupení ve velkých českých klubech, ale také letos vydané druhé album To samo.

Téma Stalinova pomníku je neuvěřitelně bohaté — zasahuje do mnoha oblastí, a navíc je plné vnitřních kontrastů a rozporů.

Basa tvrdí muziku, a proto bychom ji neměli odfláknout nahráváním přímo z nástroje do DAW a říkat tomu purismus. Samozřejmě že existuje spousta pluginů, co dokážou vyčarovat velmi věrný zvuk basy i aparátu, a nemusí být vůbec špatné je použít.

Muzikál je v New Yorku vzniklá a relativně mladá forma populárního hudebního divadla, která v sobě spojuje prvky činohry, operety, varieté a opery. Často vzniká na půdorysu literárních předloh a používá prostředky pop-music, jazzu a tance.

Písně vznikaly z citového přetlaku anonymního tvůrce. Zpívá se v nich o lásce šťastné i nešťastné, je v nich víra, radost, naděje, stejně jako smutek i pláč. Ve skutečně pravdivé lidové písni prověřené generacemi je zakódován „klíč života“, který poznáme tak, že i v tragicky končící baladě najdeme katarzi i východisko, najdeme posilu a naději pro život.