Články

Já jsem k tomu přišla jako slepá k houslím. Hry jsem nehrála a vlastně je hraju až teď. Jsem ráda, že teď mám přístup ke skvělým hrám, které můžu doporučovat svým dětem, které jsou teď zrovna ve věku, kdy se jim dá krásně vytvořit závislost.

K fotografii nikdy nešel klasickou cestou studia – začínal tvořit na sídlišti v Ústí nad Labem a postupně se vypracoval mezi vyhledávané tvůrce mladé generace.

Je to nesmírně zajímavé hledání, které nám vyjevuje písně našeho regionu v nových půvabech. Stejně tak nás ohromuje a nezřídka dojímá zdánlivě jednoduchá, zároveň ovšem nesmírně hluboká a životem vycizelovaná stránka slovesná.

OSA má rekordní rok za sebou: noví členové, změny pravidel, zjednodušení výpočtů i 1,33 miliardy vyplacených autorům. Na valném shromáždění padla klíčová rozhodnutí pro budoucnost české hudby.

Spotify dnes neurčuje jen to, co posloucháme, ale i to, jak hudbu tvoříme. Umělci se mění v dodavatele tichého zvuku pro algoritmy a za každou píseň musí zaplatit sníženou svobodou – i vlastní odměnou.

Její koncerty jsou jako zpověď – osobní, divoké a do poslední emoce pravdivé. Rozálie propojuje poezii, harmoniku a teatrální obrazotvornost do výjimečné hudební výpovědi, která jde přímo ze srdce.

Pavel Trojan skládá hudbu, která vypráví příběhy, ctí melodii a nebojí se hravosti. Prošel přísnými školami i peripetiemi doby, ale zůstal věrný přesvědčení, že hudba má být sdělná a upřímná.

Jazzové piano, grungeové kytary, muzikálový zpěv i slovo „křovinořez“ v jednom projektu. Pan Lynx odmítá kompromisy a tvoří tak, jak to cítí – naplno, bez přetvářky a s cílem zůstat sám sebou.

Zlatá cena OSA pro Ivana Mládka, ocenění in memoriam pro Zuzanu Navarovou, rekordní úspěchy Viktora Sheena – rok 2024 patřil osobnostem, které mění tvář české hudby.

Fotili Bowieho i prezidenty, ale hudba zůstává jejich srdcem. Jana Jabůrková a Jiří Turek tvoří jako J3T obrazovou kroniku muziky, kde emoce a světlo říkají víc než slova.

Časopis Jazz byl krátkým, ale odvážným hlasem svobodného myšlení hudebníků po válce. Vznikl z nadšení, skončil pod tlakem ideologie – jeho příběh je mementem i inspirací.

Honza Homola z Wohnoutů tvoří jako Art332 pod vlastním směrem chaometrismus. Jeho obrazy kombinují logiku a chaos, slon hrající na klavír je jen začátek – novou kolekci vystaví v létě v Mikulově.

Stream a koncerty táhly – OSA vyplatila autorům přes 1,3 miliardy korun. Digitální platformy vydělaly o 23 % víc než loni a průměrná odměna na autora vzrostla o tisíc korun. Rekordní čísla podtrhla výroční zpráva za rok 2024.

Začínala jako dětská herečka, fotila pro obaly LP, dnes řídí studio Chevaliere a pečuje o odkaz Zdeňka Rytíře. Helena Rytířová natočila přes 200 audioknih a říká: „Jsem šťastná, že mám v pokročilém věku práci.“

Když se v 90. letech hrnuly desky do cukráren a trafiky, začala hudební revoluce. Popron, Globus i velké značky přepsaly mapu trhu a ukázaly, že hlad po hudbě byl silnější než všechna pravidla.

Z původní bubenické zkušebny vznikl pod garážemi na Veleslavíně klub, ve kterém hráli Stingovi kytaristé i největší bubeníci světa. Dnes je Doupě mekkou živé hudby i muzeem historických přístrojů.

Umělá inteligence už dnes generuje hudbu obsahující části originálních skladeb a otřásá základy autorských práv. O budoucnosti spravedlivého odměňování debatovali v evropském formátu tvůrci, právníci i technologičtí lídři.

Viktor Sheen ovládl letošní Výroční ceny OSA se třemi hlavními trofejemi, ale ocenění si odnesli i legendy jako Ivan Mládek či Zuzana Navarová. Slavnostní večer v Arše+ nabídl pestrou přehlídku české hudební scény.

Hudba se brzy stane stejným artiklem jako textil z Číny – levná, masově vyráběná umělou inteligencí, bez lidského úsilí a emocí. Skladatelé přijdou o práci, posluchači o schopnost rozeznat kvalitu. A nikdo si toho možná ani nevšimne.

Dr. Hedvábný byl jedním ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana. V prvních inscenacích (Akt a Domácí zabijačka) zářil v Malostranské besedě i jako herec (např. za ztvárnění matky Žílové ve hře Akt převzal z rukou Jiřiny Jiráskové cenu Zlatá slepice za nejlepší ženskou roli). Po představeních se převtěloval zpět do jazzmana Velebného.

Myslím, že hodně řešíme barevnou škálu souboru a jak ji co nejvíc rozšiřovat do největších kontrastů. A také jak komunikovat s publikem. Zároveň stále pracujeme na kompaktním „souborovém“ zvuku.

Pro člověka, ze kterého se časem stane kumštýř, není lepší dětství a mládí než v umělecké rodině. Taková rodina totiž žije úplně jinak než ostatní a jinak také myslí. Maminka byla zvyklá, že tatínek hraje se svou skvělou kapelou po nocích ve vyhlášených pražských kavárnách a barech a že občas přijde domů trochu pod vlivem.

„Zpaměti mohu kdykoli oddirigovat třeba Dvořákovy či Brahmsovy symfonie anebo Janáčkova Tarase Bulbu,“ říká, „ale další díla si musím osvěžit. Abych pak neměl hlavu v partituře, ale partituru v hlavě.“

Dostávám se pak do takových až transcendentálních momentů, v nichž úplně splynu s tím, co právě hraju. Tenhle prožitek jsem dlouho hledala jako tvůrkyně i jako posluchačka, takže moc doufám, že i na nové desce se mi ho daří co nejlépe zachytit.

Tuhle fotku mám rád, protože z Jury Pavlici sálá přesně to kouzlo okamžiku, kdy do muzikanta vstoupí cosi a on se jakoby zevnitř rozzáří. A přenáší ten jas a osvícení na ty, kdo ho poslouchají.

Vše je reálné, nic fiktivního jsem nikdy nenapsal. Občas se snažím vcítit třeba do nějaké životní etapy, která už je za mnou. Obecně ale mám rád třeba různé tragické příběhy, horory, démony, temnou estetiku z anime a dost se tím obklopuju, takže se pak na ty temné a smutné emoce dovedu naladit, i když už smutný nejsem.

Když člověk přijde na koncert, vidí zvukaře, kluky od security a pak nějaké pódium. Nikomu v první chvíli nedojde, kolik práce za tím stojí. Přitom festivalové pódium na akci veze třeba patnáct kamionů. To všechno zabezpečuje velká řada lidí.

V roce 1985 pak přišla velká trefa do černého! Petr Hannig totiž přivedl do své kapely Hanu Zaňákovou, kterou pro hudební scénu objevil. Dal jí umělecké jméno Lucie Bílá a složil její první hity, včetně často zmiňovaných Neposlušných tenisek.

Po roce 1995 začal Bonton některé divize prodávat velkým zahraničním firmám. Po slavné gramofonové éře zbyly vzpomínky na řadu klíčových alb historie české populární hudby.

Jsou dny, kdy se ti vůbec nechce tvořit hudbu, chodit na koncerty, říkáš si jen, že se vším sekneš. Pak jsou ale zase dny, kterým říkáme „hudební svátek“, a ve kterých si uvědomíme, že děláme něco, co nás všechny hrozně baví, děláme to dlouho a v ten moment víme, že přesně takhle to má být.

Vyrostla v rodině malíře, kde už odmala dýchala všudypřítomný terpentýn. S vlastní výtvarnou tvorbou ale naplno začala až později.

Jednou přišel do zkušebny soused, jestli to radši nechceme zabalit. Nezabalili jsme to. Nesmíš vypustit jeden jediný koncert, i kdyby dorazili tři lidi. Nikdy nevíš, co se pak může stát, a že se může stát úplně všechno.

Z USA jsme si přivezli opravdu nezapomenutelné zážitky. Music Bus jsem nosil dlouho v hlavě. Mým cílem bylo probudit v dětech větší zájem o hudbu. Zpěv a hra na hudební nástroje mají prokazatelně pozitivní účinky na duševní pohodu, potvrzují to i odborné studie.

Ano, nenahlášení autorských podílů může v extrémním případě skončit i tím, že k autorům jejich autorská odměna nakonec vůbec nedoputuje, protože ji kvůli nepoměru zablokuje přímo streamovací platforma.

Věci jsou „přirozený“ svět, který nás nutí pátrat ve vrstvách vlastní paměti.

Po devíti letech příprav je na světě v knižní podobě první Zpěvník Evropské unie, obsahující 164 písní, z nichž šest je českých.