Články

Myslím, že hodně řešíme barevnou škálu souboru a jak ji co nejvíc rozšiřovat do největších kontrastů. A také jak komunikovat s publikem. Zároveň stále pracujeme na kompaktním „souborovém“ zvuku.

Pro člověka, ze kterého se časem stane kumštýř, není lepší dětství a mládí než v umělecké rodině. Taková rodina totiž žije úplně jinak než ostatní a jinak také myslí. Maminka byla zvyklá, že tatínek hraje se svou skvělou kapelou po nocích ve vyhlášených pražských kavárnách a barech a že občas přijde domů trochu pod vlivem.

„Zpaměti mohu kdykoli oddirigovat třeba Dvořákovy či Brahmsovy symfonie anebo Janáčkova Tarase Bulbu,“ říká, „ale další díla si musím osvěžit. Abych pak neměl hlavu v partituře, ale partituru v hlavě.“

Dostávám se pak do takových až transcendentálních momentů, v nichž úplně splynu s tím, co právě hraju. Tenhle prožitek jsem dlouho hledala jako tvůrkyně i jako posluchačka, takže moc doufám, že i na nové desce se mi ho daří co nejlépe zachytit.

Tuhle fotku mám rád, protože z Jury Pavlici sálá přesně to kouzlo okamžiku, kdy do muzikanta vstoupí cosi a on se jakoby zevnitř rozzáří. A přenáší ten jas a osvícení na ty, kdo ho poslouchají.

Vše je reálné, nic fiktivního jsem nikdy nenapsal. Občas se snažím vcítit třeba do nějaké životní etapy, která už je za mnou. Obecně ale mám rád třeba různé tragické příběhy, horory, démony, temnou estetiku z anime a dost se tím obklopuju, takže se pak na ty temné a smutné emoce dovedu naladit, i když už smutný nejsem.

Když člověk přijde na koncert, vidí zvukaře, kluky od security a pak nějaké pódium. Nikomu v první chvíli nedojde, kolik práce za tím stojí. Přitom festivalové pódium na akci veze třeba patnáct kamionů. To všechno zabezpečuje velká řada lidí.

V roce 1985 pak přišla velká trefa do černého! Petr Hannig totiž přivedl do své kapely Hanu Zaňákovou, kterou pro hudební scénu objevil. Dal jí umělecké jméno Lucie Bílá a složil její první hity, včetně často zmiňovaných Neposlušných tenisek.

Po roce 1995 začal Bonton některé divize prodávat velkým zahraničním firmám. Po slavné gramofonové éře zbyly vzpomínky na řadu klíčových alb historie české populární hudby.

Jsou dny, kdy se ti vůbec nechce tvořit hudbu, chodit na koncerty, říkáš si jen, že se vším sekneš. Pak jsou ale zase dny, kterým říkáme „hudební svátek“, a ve kterých si uvědomíme, že děláme něco, co nás všechny hrozně baví, děláme to dlouho a v ten moment víme, že přesně takhle to má být.

Vyrostla v rodině malíře, kde už odmala dýchala všudypřítomný terpentýn. S vlastní výtvarnou tvorbou ale naplno začala až později.

Jednou přišel do zkušebny soused, jestli to radši nechceme zabalit. Nezabalili jsme to. Nesmíš vypustit jeden jediný koncert, i kdyby dorazili tři lidi. Nikdy nevíš, co se pak může stát, a že se může stát úplně všechno.

Z USA jsme si přivezli opravdu nezapomenutelné zážitky. Music Bus jsem nosil dlouho v hlavě. Mým cílem bylo probudit v dětech větší zájem o hudbu. Zpěv a hra na hudební nástroje mají prokazatelně pozitivní účinky na duševní pohodu, potvrzují to i odborné studie.

Ano, nenahlášení autorských podílů může v extrémním případě skončit i tím, že k autorům jejich autorská odměna nakonec vůbec nedoputuje, protože ji kvůli nepoměru zablokuje přímo streamovací platforma.

Věci jsou „přirozený“ svět, který nás nutí pátrat ve vrstvách vlastní paměti.

Po devíti letech příprav je na světě v knižní podobě první Zpěvník Evropské unie, obsahující 164 písní, z nichž šest je českých.

„Pokud neudělám to, co cítím, nedopadne to dobře.“

Songwriting camp CZ pod hlavičkou OSA se v Česku uskutečnil už posedmé a za léta působení se stal důležitou platformou nejen pro vznik nových písní, ale především pro umělecké spojení.

V roce 2022 Třešňák vydal novinkové album Kiks a nyní dokončil jeho pokračování pod názvem Happy Hour.

„Před pár lety jsem obdržel cenu OSA jako nejúspěšnější autor v zahraničí, což byl moment, který mě nesmírně překvapil a motivoval pokračovat v tvorbě.“

„Projekt Tradice v obrazech se zaměřuje na oživení českého folkloru skrze 269 fine art fotografií krojů a lidových tradic.“

Zobali vrabci, zobali je písnička, kde Jiří Suchý s Ivanem Mládkem vytvořili text na základě bratrových veršíků a vlastních básniček.

Jeden z posledních koncertů Chestera Benningtona s Linkin Park, měsíc nato si vzal život na nedožité 60. narozeniny svého kamaráda Chrise Cornella.

Hudba mi dala práci a občas přinesla i nějaké to uznání, režíroval jsem, občas dirigoval, aranžoval a především komponoval.

Ve skutečnosti může být počet streamů až dvojnásobný, a jako producent kryje D.Kop záda prvoligovým umělcům jako Calin nebo Viktor Sheen.

Lidé se často ptají, co se stalo, že se seriózní jazzrockový soubor skoro přes noc změnil v bláznivou kapelu rockové nové vlny.

Tentokrát se můžeme těšit na vystoupení asijské megahvězdy Jung Jae-ila, který je autorem hudby k oscarovému Parazitu a seriálovému fenoménu Squid Game.

Zásadní je ovšem fakt, že se Jazz Dock Orchestra stal pro hudebníky důvodem ke komponování.

Zkraje letošního prosince, konkrétně osmého, oslavil kulaté, osmdesáté narozeniny.

Jaroslav Celba se stal předobrazem literární postavy kytaristy Harýka ve Škvoreckého nejznámějším díle Zbabělci.

Do vystoupení jsme se rozhodli zařadit i živou rostlinu, která je napojená na modulární syntezátor, který používáme při live hraní.

Úžasným kulturním zážitkem roku pro mě jako fanynku příběhů Terryho Pratchetta bylo divadelní zpracování jeho knihy Nohy z jílu v podání divadelní společnosti Aqualung.

OSA jako jedna z prvních autorských organizací na světě zasílá zastupovaným autorům honoráře měsíčně.

OSA jako klíčová instituce více než 100 let pomáhající autorům hudby svobodně tvořit tímto způsobem vyjadřuje respekt a uznání všem, kteří kontinuálně pracují na obohacení kulturního dědictví.

„Fyzické nosiče jsou pro nás stále důležitější než streaming, protože si lidé chtějí sáhnout na něco hmotného.“

„Z ticha všechno vzniká a každá melodie má svou planetu, na které se rodí jako zářící hvězda.“