Články

Vznikne milion balastu, v kterém ještě více zaniknou dobré věci, už teď vychází několik desetitisíců skladeb denně.

Dnes více než jindy je nutné vyzdvihnout lidskou tvořivost, kdy je veřejnost klamána představou, že tvorba je pouhé zadání promptu do nějaké aplikace.

Teď třeba pracuji na chystaném Spider-Manovi a můžu ti prozradit, že tam máme song, který je hodně drahý.

Digitálním platformám vloni zdárně konkurovaly příjmy z licencování koncertů, které dosáhly 267 milionů Kč, což představuje 27% meziroční nárůst.

Jakub Rafael alias MC Gey dokázal proměnit svůj osobitý humor, nadsázku a nekompromisní texty v jeden z nejvýraznějších hlasů českého rapu.

Jiří Černý se zásadně podílel na objevení řady nových talentů, například Vladimíra Mišíka, Karla Kryla nebo Marty Kubišové.

Kolem padesátky jsem zjistil, že v mém vnímání je ta nejdražší komodita na světě čas.

Teď mi psali z Ameriky, kam posílám hudbu, ať se soustředím na to, že mám přesně tři sekundy zaujmout. Dál už si to nikdo neposlechne.

Bobby McFerrin za námi přišel deset minut před zahájením koncertu, ať s ním jdeme na pódium rovnou.

Fascinuje mě, že můžeš mít kreativní souznění s vícero lidmi a pokaždé z toho vznikne něco úplně jiného. To mě na tom baví nejvíc

Rozjímání s hudbou je pro mě forma meditace a odkrývání svých pocitů a emocí, které do hudby vkládám.

Kdo chtěl, našel v bezstarostném Trháku i jistý ironický posměch tehdejšímu klišovitému českému popu.

Fotit začínající umělce v klubu je většinou bez problému, ale dostat se na jejich velké koncerty v halách je už těžší.

Album se zařadilo mezi nejúspěšnější domácí nahrávky roku a Stein27 se díky němu stal historicky nejmladším interpretem, který stanul v čele české prodejní hitparády.

Praha nakonec nebyla jen krátkou zastávkou – stala se místem, kde jejich hudba zakořenila a kde vznikly písně, které už dnes nejsou „odjinud“, ale patří právě sem.

Jinak řečeno, většinu nahrané AI hudby „poslouchá“ opět AI, nikoli reální lidé.

Generativní modely umělé inteligence byly natrénovány na odcizeném autorském obsahu bez souhlasu autorů a umělců.

Daniel Kurz - Díky značce KHDK se mu podařilo dělat grafiku i pro největší metalová jména, jako je Metallica, Tool, Ministry, Anthrax, Deftones, Megadeth, Slayer, Korn

Jako reakci na okupaci v srpnu 1968 jsem začal psát svoji druhou symfonii, v jejíž poslední větě zaznívá motiv naší hymny v mollové tónině.

...krom toho je to ale také fotografie, která mi otevřela několik dveří tady i v zahraničí a s tím ji už navždy budu mít spojenou.

Pro mě jsou stand-upy a písničky dvě jiné disciplíny. V hudbě chci být poetická, chci dělat metafory, hrát si. Takže humor vysloveně nevyužívám, ale hodně si hraju se sebeironií, nadsázkou.

Píše se polovina šedesátých let a český hudební film dosahuje svého prvního velkého vrcholu. Dodnes se zdá neuvěřitelné, jak v poměrně krátké době vznikla nadčasová hudební díla, k nimž se stále vracíme.

Já vím, že tenhle rozhovor není zrovna dobrá platforma pro to, co řeknu, ale já bych byl nejraději, kdyby si lidé naše písničky šířili zadarmo mezi sebou, jak to bývalo dřív.

Jako textař a hudebník přistupuje k tvorbě podobně jako k výtvarné práci – se zájmem o atmosféru, vyprávění a emocionální sílu jednoduchého a přímého výrazu.

V té době žádné příručky k mání nebyly, protože americká literatura se sem vůbec nedostala, takže mi nezbylo nic jiného než poslouchat a následně to, co slyším, zapsat do not.

Adrianova kytara je velmi často na nahrávkách, protože jeho námořnická pravá ruka je něco unikátního. Nikdo z nás neumí hrát tak ležérně, tak uvolněně a vlastně pozadu, jako hraje Adrian.

Platívalo po generace, že muž, jenž umí hrát na kytaru, to má snazší při získávání srdcí, objetí i polibků žen. „I můj tatínek okouzlil kdysi mou maminku kytarou a já rád poslouchal, když spolu zpívali,“ vzpomíná Janoušek.

Já si s AI taky občas hraju a používám ji jako nástroj. Ale pořád mám pocit, že třeba skutečný humor nebo pointu zatím vytvořit neumí. Když potřebuju vtipný twist nebo nějakou nečekanou slovní hříčku, tak pořád rozhoduje lidská zkušenost.

Tá tvorba mi rozväzovala ruky aj hlavu. Napriek všetkému, čo sme zažívali počas normalizácie, to bolo jediné miesto, kam sa dalo uniknúť. A zároveň to bolo spojivo so slobodou – s tým, čo bolo za ostnatým drôtom.

Pro psaní textů je dobré být mezi lidmi a pozorovat je. Jedná se o lepší inspiraci než sedět zalezlý doma a sbírat informace na internetu. Je důležité potkávat se s lidmi mimo svoji sociální bublinu.

Kdyby pódium pod tím náporem, na které není konstruováno, zkolabovalo, nebavili bychom se o technice, ale o počtu zraněných a možná i mrtvých.

A jak jsme studovali tu konzervatoř, stali se z nás šílení fanoušci nástrojů, pořád jsme cvičili, snažili jsme se znít hodně instrumentálně a celé EP je nahrané analogově.

Ono se to dělo spontánně a neplánovaně. Na začátku všechno. S Hugem Toxxxem jsme ty věci začali zkoušet dělat s takovým mladistvým zápalem. Až po několika letech takovejch pokusů jsme si řekli, že jsme nejlepší a že o tom přesvědčíme všechny.

Jak to celé funguje z pohledu autorských i dalších práv? Co jsou osobnostní práva a kdo má práva k nahrávce? Kdy mohu hudbu použít bez obav, kdy potřebuji souhlas autora a co se stane, pokud sáhnu po skladbě neoprávněně?

Spíš jde o něco, co bych nazval post-teenage love songy. Je to jiný mindset. I proto tam máme třeba melancholičtější, jazzově laděné věci na začátku – naznačují posun. Už to nejsou jen jednoduché písně o zamilovanosti.

Ale s odstupem času se ukazuje, že založení jazzových kateder na brněnské JAMU (2010) a pražské HAMU (2011) bylo skutečným zlomem. Kolem roku 2024 už prakticky každé zásadní album neslo otisk těchto institucí.